Energoaqua dostala vysokou pokutu za kanalizaci v areálu bývalé Tesly

Pokuta za nelegální provoz kanalizace v areálu bývalé Tesly v Rožnově

Správní řízení se týká kanalizační sítě a čistírny odpadních vod umístěné v areálu bývalého podniku Tesla v Rožnově pod Radhoštěm na Vsetínsku. Právě z tohoto areálu jsou odpadní vody odváděny kanálem do řeky Bečvy.

Společnost Energoaqua, která v areálu působí, byla v minulosti soudy označena za odpovědnou za kontaminaci Bečvy kyanidem v roce 2020. Aktuálně řešená pokuta však s touto havárií přímo nesouvisí a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), které je dočasně zveřejněno v anonymizované podobě, samotnou ekologickou katastrofu výslovně nezmiňuje.

Domácí

Konec placení za televizi a rádio? Tajný plán vlády může otřást veřejnoprávními médii

Vláda chystá konec koncesionářských poplatků a chce ČT a ČRo platit přímo ze státního rozpočtu. Kritici varují před ztrátou nezávislosti i rizikem podfinancování.

Správní řízení a uložená pokuta

Rozhodnutí krajského úřadu a ministerstva

Zlínský krajský úřad uložil společnosti Energoaqua v dubnu 2024 pokutu za to, že provozovala kanalizaci bez řádného povolení podle zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. Úřad dospěl k závěru, že firma měla mít platné povolení k provozu kanalizační soustavy, což nesplnila.

V červnu 2024 následně Ministerstvo zemědělství v odvolacím řízení rozhodnutí krajského úřadu potvrdilo. Energoaqua se s tímto závěrem neztotožnila a podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně.

Argumenty společnosti Energoaqua

Firma ve své žalobě především namítala, že neprovozuje kanalizaci určenou pro veřejnou potřebu, a tudíž se na ni zákon o vodovodech a kanalizacích nevztahuje. Tvrdila, že kanalizační systém v areálu bývalé Tesly slouží pouze omezenému okruhu soukromých subjektů, nikoliv široké veřejnosti, a že jde o infrastrukturu pro soukromý, nikoliv veřejný zájem.

Energoaqua rovněž poukazovala na to, že správní orgány podle jejího názoru nesprávně vyhodnotily polehčující a přitěžující okolnosti při ukládání sankce. Jako polehčující okolnost firma uváděla zejména to, že kanalizaci provozovala více než 20 let bez zaznamenaných problémů a bez zásahů úřadů, což podle ní svědčí o bezproblémovém a bezpečném provozu.

Postoj krajského soudu

Krajský soud v Brně žalobu společnosti Energoaqua zamítl. V odůvodnění rozsudku zdůraznil, že kanalizací a čistírnou odpadních vod v areálu procházelo značné množství odpadních vod, včetně vod obsahujících nebezpečné látky. Za těchto okolností je podle soudu „zcela nepochybně dán veřejný zájem na tom, aby byla kanalizace zřízena a provozována v souladu se zákonem“.

Soud zároveň odmítl argument, že skutečnost, že firma nebyla po dobu dvou desetiletí sankcionována, prokazuje řádný provoz. Podle soudu to naopak znamená, že příslušné úřady o existenci a skutečném provozování kanalizace v daném režimu nevěděly a nemohly proto provádět pravidelné kontroly ani vyžadovat nápravu případných nedostatků.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Kasační stížnost a její zamítnutí

Společnost Energoaqua se proti rozsudku krajského soudu bránila kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. V ní v podstatě zopakovala hlavní námitky z původní žaloby – tedy že nejde o kanalizaci pro veřejnou potřebu, že zákon na její provoz nedopadá a že úřady o kanalizaci musely vědět již dříve, a proto neměly ukládat pokutu za nelegální provoz.

NSS se však ztotožnil s právním názorem krajského soudu. Konstatoval, že rozsah a povaha odváděných odpadních vod, včetně přítomnosti nebezpečných látek, odůvodňují kvalifikaci této infrastruktury jako kanalizace, u níž existuje výrazný veřejný zájem na zákonném provozování a na dohledu ze strany státu.

Nedostatečná konkretizace tvrzení firmy

Nejvyšší správní soud se zabýval také námitkou, že správní orgány o provozu kanalizace musely mít povědomí již dříve. Energoaqua však tato tvrzení podle soudu nedoložila konkrétními důkazy.

„Stěžovatelka ustrnula na obecných prohlášeních typu ‘je všeobecně známo’ a ‘je to uvedeno v celé řadě dokumentů’,“ uvádí se v rozsudku NSS. Soud zdůraznil, že takto obecné odkazy nejsou v řízení před správními soudy dostačující a že je na stěžovateli, aby konkrétně označil listiny, jednání či úřední úkony, z nichž by bylo možné dovodit, že úřady o kanalizaci a jejím režimu prokazatelně věděly.

Domácí

Konec koncesionářských poplatků! Co čeká Českou televizi a rozhlas dál?

Konec koncesionářských poplatků je na dosah. Jaké dopady budou mít nové návrhy zákonů na rozpočet ČT a ČRo, jejich nezávislost i budoucí fungování?

Širší kontext: ekologická havárie na Bečvě

Rozhodnutí ČIŽP a další správní řízení

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) uložila na konci loňského roku společnosti Energoaqua v jiném správním řízení pokutu ve výši pěti milionů korun za přestupek proti vodnímu zákonu. Podle inspekce firma vypouštěla odpadní vody v rozporu s vydaným povolením, tedy v rozporu s podmínkami stanovenými vodoprávním úřadem.

Energoaqua s tímto rozhodnutím nesouhlasí a podala proti němu odvolání k Ministerstvu životního prostředí. Řízení tak nadále pokračuje a konečný výsledek bude záviset na rozhodnutí odvolacího orgánu.

ČIŽP se případem začala zabývat jako možným přestupkem poté, co soudy v pravomocných rozhodnutích označily Energoaqua za subjekt odpovědný za ekologickou havárii na Bečvě ze září 2020. Společnost však v trestním řízení nebyla odsouzena – nepodařilo se zjistit, jak přesně k úniku nebezpečných látek v podniku došlo a jaký byl konkrétní mechanismus havárie.

Průběh a dopady havárie na Bečvě

Ekologická katastrofa zasáhla řeku Bečvu na rozhraní Zlínského a Olomouckého kraje v září 2020. Podle odborných posudků do řeky unikl kyanid, který způsobil masivní úhyn ryb a dalších vodních organismů. Odhaduje se, že bylo otráveno více než 40 tun ryb, včetně chráněných a cenných druhů, což z Bečvy na dlouhou dobu učinilo ekologicky silně poškozený tok.

Společnost Energoaqua po celou dobu odmítala, že by nesla odpovědnost za kontaminaci řeky. Zpochybňovala zejména časový průběh havárie a místo, kde se začal projevovat úhyn ryb. Podle rybářů i části odborné veřejnosti bylo těžko představitelné, aby se první mrtvé ryby objevily až ve vzdálenosti přibližně 3,5 kilometru od výusti kanálu z areálu rožnovské Tesly, což vyvolávalo pochybnosti o přesném zdroji úniku.

Trestní odpovědnost jednotlivců

V souvislosti s kontaminací Bečvy byli nakonec pravomocně odsouzeni pouze dva jednotlivci – hasič Jiří Pochyla, který velel zásahu při havárii, a úřednice rožnovské radnice Věra Šulová. Podle soudu nesou odpovědnost za nezákonné správní rozhodnutí týkající se lagun společnosti Energoaqua a za maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Oběma byly uloženy peněžité tresty.

Samotná společnost Energoaqua nebyla v trestním řízení potrestána právě proto, že se nepodařilo přesně objasnit, jak k havárii došlo a zda bylo možné jednoznačně prokázat příčinnou souvislost mezi konkrétním jednáním firmy a vznikem ekologické škody.

Právní a společenský význam případu

Veřejný zájem na kontrole odpadních vod

Případ Energoaqua ukazuje, jak zásadní je v českém právu pojem „veřejný zájem“ v oblasti vodního hospodářství a ochrany životního prostředí. Soudy opakovaně zdůraznily, že tam, kde se nakládá s velkým množstvím odpadních vod, včetně nebezpečných látek, musí být provoz podroben přísnějšímu režimu kontroly a povolování – bez ohledu na to, zda infrastrukturu využívá široká veřejnost, nebo „jen“ omezený okruh subjektů.

Zákon o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a vodní zákon patří k základním nástrojům, kterými stát reguluje nakládání s vodami. Ukládají provozovatelům povinnost získat příslušná povolení, dodržovat stanovené limity a umožnit kontrolním orgánům vstup do objektů a zařízení. Porušení těchto povinností může vést k významným finančním sankcím, jak ukazuje i tento případ.

Dlouhodobé dopady na pověst firem

Ekologické havárie a následná správní a soudní řízení mají zpravidla dlouhodobý dopad nejen na životní prostředí, ale i na pověst a ekonomickou situaci dotčených firem. V případě Energoaqua jde o souběh více řízení – od určování odpovědnosti za havárii, přes pokutu za vypouštění odpadních vod v rozporu s povolením, až po sankce za nelegální provoz kanalizace bez potřebného povolení.

Tyto kauzy zároveň přispívají k veřejné debatě o dostatečnosti kontrolních mechanismů, rychlosti zásahu úřadů a transparentnosti rozhodovacích procesů. Případ Bečvy se stal jedním z nejdiskutovanějších ekologických incidentů v České republice za poslední roky a vedl k požadavkům na posílení kapacit kontrolních orgánů i k revizi postupů při vyšetřování podobných havárií.

Závěr: Posílení důrazu na zákonný provoz kanalizací

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v kauze pokuty pro Energoaqua potvrzuje, že provoz kanalizace a čistíren odpadních vod, zejména tam, kde dochází k nakládání s nebezpečnými látkami, podléhá přísnému právnímu režimu a kontrole státu. Argumentace založená na dlouholetém provozu bez zásahu úřadů neobstála – soudy zdůraznily, že nečinnost či neinformovanost úřadů nelegalizuje provoz bez potřebných povolení.

Případ zároveň zapadá do širšího rámce sporů a řízení souvisejících s ekologickou havárií na Bečvě z roku 2020. Ukazuje, jak komplikované může být v praxi prokazování odpovědnosti za ekologické škody a jak významnou roli hraje v těchto kauzách detailní dokumentace, odborné posudky a přesné vymezení právních povinností jednotlivých subjektů.

Do budoucna lze očekávat, že obdobné případy povedou k ještě většímu tlaku na transparentní provoz průmyslových areálů, důsledné dodržování vodoprávních povolení a systematickou kontrolu kanalizačních systémů, které mohou mít vliv na kvalitu povrchových i podzemních vod v České republice.