Miliardy na protipovodňová opatření: NKÚ odhalil, co stát nezvládl

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) znovu otevřel citlivé téma české protipovodňové politiky a schopnosti krajiny zadržovat vodu. Kontrola dotačních programů ministerstva zemědělství (MZe) ukázala, že řada strategických cílů nebyla naplněna, zejména pokud jde o zvyšování retenční kapacity krajiny a zlepšení stavu drobných vodních toků a malých nádrží. Ministerstvo závěry odmítá s tím, že programy fungují, ale narážejí na limity státního rozpočtu. Spor přichází v době, kdy extrémní srážky a povodně zůstávají jedním z nejdražších přírodních rizik v zemi – za posledních 27 let způsobily škody za 260 miliard korun.

Kontrola NKÚ: miliardy vynaložené, strategické cíle nenaplněné

NKÚ prověřil hospodaření s částkou 7,1 miliardy korun, kterou ministerstvo zemědělství vynaložilo na podporu protipovodňové ochrany a zadržování vody v krajině v letech 2020 až 2024. Kontroloři se zaměřili na osm dotačních programů, jež mají podle vládní Strategie 2030 přispívat k vyšší odolnosti území vůči povodním a suchu.

Výsledek je pro ministerstvo nepříjemný: u tří z osmi programů se podle NKÚ nepodařilo naplnit plánované cíle. Největší problémy se týkaly právě zlepšení retenční schopnosti krajiny, tedy schopnosti území zadržovat vodu v období intenzivních srážek i sucha.

Zvláštní pozornost věnoval NKÚ programu zaměřenému na opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích. U něj ministerstvo nedosáhlo stanovených hodnot u deseti z celkem patnácti sledovaných ukazatelů. U sedmi ukazatelů se nepodařilo splnit cíle ani z poloviny.

Kontroloři uvádějí, že:

• záměr na rozšíření retenční kapacity byl naplněn přibližně z poloviny,
• cíl vybudovat či opravit 800 tisíc m² opevnění koryt vodních toků byl splněn jen zhruba z jedné pětiny,
• původní cíl týkající se retenčního objemu byl realizován pouze asi na 22 %, teprve po jeho snížení bylo možné vykázat více než stoprocentní plnění.

NKÚ upozorňuje, že u dvou dalších programů, kde se nedařilo naplňovat plánované hodnoty, ministerstvo opakovaně snižovalo cíle tak, aby je mohlo formálně vykázat jako splněné. Podle kontrolorů tím dochází k situaci, kdy statistiky vypadají dobře, ale skutečný dopad na zlepšení protipovodňové ochrany a retence vody je menší, než bylo původně zamýšleno.

Domácí

Češi opět překvapili: komu zachrání život 623 tun jídla a drogerie?

Češi znovu ukázali, že solidarita nezná krizi. Jarní Sbírka potravin 2026 přinesla 623 tun jídla a drogerie pro samoživitele, seniory i další lidi v nouzi. Komu konkrétně pomoc zachrání život?

Varování kontrolorů: odložené projekty mohou znamenat miliardové škody

Člen kolegia NKÚ Pavel Hrnčíř, který kontrolu vedl, upozornil, že nejde jen o formální nesoulad s dokumenty ministerstva či Strategie 2030. Podle něj mají nedokončené nebo odložené projekty přímý dopad na bezpečnost obyvatel a majetku.

„Každý odložený či nerealizovaný projekt tak může v budoucnu znamenat značné škody na neochráněném majetku státu a obyvatel,“ uvedl Hrnčíř. NKÚ v této souvislosti připomíná, že povodně v České republice za posledních 27 let způsobily škody odhadované na 260 miliard korun. To podle kontrolorů ilustruje, jak drahé může být podcenění dlouhodobé protipovodňové prevence.

Z pohledu NKÚ je problém dvojí:

• část projektů se vůbec nerealizuje nebo se odkládá,
• u části programů se snižují cíle, což vytváří dojem plnění, aniž by se reálně dosáhlo původně zamýšleného rozsahu opatření.

Kontrola tedy neříká, že by protipovodňová opatření nefungovala, ale poukazuje na to, že jejich rozsah a tempo neodpovídají ambicím a potřebám, které si stát sám stanovil.

Ministerstvo: programy fungují, limitem jsou peníze

Ministerstvo zemědělství se závěry NKÚ nesouhlasí a brání se tvrzením, že dotační programy skutečně přispívají ke zlepšení ochrany před povodněmi i ke zvyšování retence vody. Podle MZe je hlavním problémem nedostatek prostředků ve státním rozpočtu, nikoli nastavení samotných programů.

Resort uvádí, že:

• dotační programy podpořily 1758 projektů,
• všechna tato opatření podle něj pomohla jak ke zlepšení protipovodňové ochrany, tak k lepšímu zadržování vody v krajině,
• pokud se v některých oblastech nepodařilo dosáhnout celkových cílů, bylo to „čistě rozpočtovými důvody“.

Ministerstvo argumentuje, že bez dostatečného financování nelze naplnit ambiciózní cíle Strategie 2030, a odmítá, že by za problémy stála špatná konstrukce programů nebo neefektivní využívání peněz. Jinými slovy, podle MZe se jedná spíše o otázku politických priorit a objemu prostředků, které stát do protipovodňové prevence a vodního hospodářství celkově vkládá.

Domácí

Konec placení za televizi a rádio? Tajný plán vlády může otřást veřejnoprávními médii

Vláda chystá konec koncesionářských poplatků a chce ČT a ČRo platit přímo ze státního rozpočtu. Kritici varují před ztrátou nezávislosti i rizikem podfinancování.

Jak fungují protipovodňová opatření v praxi

Navzdory kritice NKÚ ministerstvo zdůrazňuje, že konkrétní vybudovaná opatření se v reálných situacích osvědčují. Při rozsáhlých povodních v roce 2024 podle MZe fungovalo 427 vybudovaných protipovodňových opatření:

• 355 z nich plnilo ochrannou funkci zcela v souladu s projektem,
• 62 opatření fungovalo do dosažení navrhovaného průtoku, tedy poskytlo alespoň částečnou ochranu.

Opatření budovaná od roku 2000 podle ministerstva chrání více než milion obyvatel před dopady povodní. Jde například o:

• suché poldry a retenční nádrže,
• protipovodňové hráze a zdi,
• technická opatření na korytech vodních toků,
• revitalizace toků a úpravy krajiny zvyšující přirozenou retenci.

Tato čísla podle MZe ukazují, že směřování protipovodňové politiky je správné a že investice mají konkrétní, měřitelný efekt. Spor s NKÚ se tak soustředí spíše na rozsah a tempo realizace opatření a na způsob, jakým jsou vyhodnocovány cíle, než na samotný princip nebo funkčnost vybudovaných staveb.

Efektivita a nedostatky: co přesně NKÚ zjistil

Kontrola NKÚ se nezastavila jen u hodnocení plnění strategických ukazatelů. Úřad také zkoumal, jak byly konkrétní dotace využity v praxi. U vybraných 35 projektů sedmi příjemců dotací se zaměřil na to, zda byly peníze vynaloženy účelně, hospodárně a v souladu s právními předpisy.

Závěry jsou v tomto ohledu mírně pozitivnější:

• většina kontrolovaných prostředků byla podle NKÚ využita účelně a hospodárně,
• jen u čtyř projektů byly zjištěny výraznější problémy v účelnosti.

Ze čtyř problematických projektů:

• dva byly hodnoceny jako účelné, ale s mírnými nedostatky,
• u dalších dvou označil NKÚ účelnost jako omezenou.

Jedním z příkladů byla situace, kdy koryto potoka, na němž byla provedena opatření, nebylo následně dostatečně udržováno a zanášelo se naplaveninami. Tím se snižovala účinnost investice a ukazovalo se, že samotná výstavba nestačí – klíčová je i dlouhodobá péče o realizovaná opatření.

NKÚ tedy neříká, že by dotace mizely v neefektivních projektech nebo byly masivně zneužívány. Spíše upozorňuje na:

• nesoulad mezi ambiciózními cíli a reálným rozsahem realizovaných opatření,
• přizpůsobování cílů tak, aby bylo možné vykázat jejich plnění,
• rizika spojená s nedostatečnou údržbou už vybudovaných projektů.

Co spor o protipovodňové programy ukazuje o české vodní politice

Střet mezi hodnocením NKÚ a obhajobou ministerstva zemědělství odhaluje hlubší problém české vodní a protipovodňové politiky. Na jedné straně stojí dlouhodobé strategické dokumenty, které počítají s výrazným posílením retenční schopnosti krajiny a s rozsáhlými investicemi do prevence. Na straně druhé jsou omezené rozpočtové možnosti a politická rozhodnutí o tom, kolik prostředků bude na tato opatření skutečně vyčleněno.

Z kontrolních závěrů vyplývá několik klíčových poselství:

• Ambice versus realita: Cíle Strategie 2030 jsou v oblasti retence a protipovodňové ochrany nastaveny vysoko, ale tempo plnění neodpovídá původním představám.
• Formální plnění cílů: Opakované snižování plánovaných hodnot u některých programů sice umožňuje vykázat úspěch, ale zároveň oslabuje skutečný dopad politiky na terén.
• Význam prevence: V kontextu škod za 260 miliard korun z povodní je každé odložení nebo zmenšení rozsahu preventivních opatření potenciálně velmi nákladné.
• Nutnost údržby: I dobře navržený a zrealizovaný projekt může ztratit účinnost, pokud není zajištěna jeho dlouhodobá správa a údržba.

Debata mezi NKÚ a ministerstvem tak přesahuje technické detaily jednotlivých dotací. Dotýká se základní otázky, zda je stát připraven investovat do prevence v rozsahu, který odpovídá rostoucímu riziku extrémních hydrologických jevů, a zda umí průběžně a transparentně vyhodnocovat, jak se mu to daří.

Klíčové body pro další roky: finance, transparentnost a důraz na retenci

Zjištění NKÚ a reakce ministerstva zemědělství naznačují, jaké oblasti budou v nejbližších letech pro českou protipovodňovou politiku zásadní:

• Stabilní a předvídatelné financování: Pokud má být Strategie 2030 naplněna, bude nutné sladit ambiciózní cíle s reálnými rozpočtovými možnostmi, nebo naopak rozpočet přizpůsobit vážnosti rizik.
• Upřímné nastavování cílů: Snižování plánovaných hodnot jen proto, aby bylo možné vykázat plnění, podkopává důvěru veřejnosti i odborníků. Důležitější než „papírový“ úspěch je reálný posun v terénu.
• Posílení retenčních opatření: Kritika NKÚ míří hlavně na nedostatečný pokrok v rozšiřování retenční kapacity. Bez ní budou i drahá technická protipovodňová opatření narážet na limity.
• Důraz na údržbu: Případy zanesených koryt vodních toků ukazují, že investice nekončí kolaudací stavby. Nutná je dlouhodobá péče, jinak se efektivita projektů rychle snižuje.
• Lepší vyhodnocování dopadů: Vedle počtu projektů a objemu investic je třeba důsledně měřit i jejich skutečný přínos – například počet nově chráněných obyvatel, zvýšení retenčního objemu nebo snížení škod při konkrétních povodních.

Shoda panuje alespoň v jednom bodě: jak NKÚ, tak ministerstvo zemědělství uznávají, že protipovodňová ochrana a zadržování vody v krajině patří k prioritám, které nelze dlouhodobě odkládat. Rozdíl je v tom, jak oba subjekty hodnotí dosavadní tempo a efektivitu naplňování těchto priorit. V zemi, kde povodně během necelých tří dekád způsobily škody za stovky miliard korun, však bude tlak na rychlejší a transparentnější postup v této oblasti nevyhnutelně sílit.