Inflace v EU dál brzdí, Česko patří k zemím s nejnižším růstem cen

Meziroční inflace v Evropské unii na začátku roku 2026 dál zpomaluje a přibližuje se dvouprocentnímu cíli centrálních bank. Podle aktuálních údajů Eurostatu se růst spotřebitelských cen v lednu v celé EU snížil na 2,0 procenta, zatímco v eurozóně klesl na 1,7 procenta. Česká republika se díky nízkému růstu cen zařadila mezi pětici zemí s nejnižší inflací v Unii.

Za zmírněním inflačních tlaků stojí především pokles cen energií a celkové ochlazení poptávky v evropské ekonomice. Zatímco některé státy se už pohybují těsně nad nulou, jiné – zejména v jihovýchodní části EU – stále bojují s výrazně vyšším růstem cen. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi tak zůstávají značné, i když obecný trend je sestupný.

Nová data přicházejí v době, kdy Evropská centrální banka (ECB) drží úrokové sazby beze změny a vyčkává, zda se inflace udrží poblíž cíle bez rizika opětovného zrychlení. Pro domácnosti i firmy v Česku i v celé EU jde o klíčovou informaci – ovlivňuje ceny úvěrů, reálné mzdy i rozhodování vlád o rozpočtové politice.

Inflace v EU zpomalila, průměr se blíží dvěma procentům

Podle lednové zprávy Eurostatu se meziroční růst spotřebitelských cen v celé Evropské unii snížil na 2,0 procenta, zatímco v prosinci dosahoval 2,3 procenta. Tento údaj vychází z tzv. harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP), který umožňuje srovnávat jednotlivé členské státy na jednotné metodické bázi.

Vývoj v lednu ukazuje na zřetelné pokračování dezinflace, tedy postupného zpomalování růstu cen. Ve srovnání s prosincem inflace zpomalila ve 23 členských zemích, ve třech státech naopak mírně zrychlila a v jedné zemi zůstala beze změny. Meziměsíčně klesly ceny v celé EU o 0,4 procenta, což odráží sezónní faktory i pokračující tlak na zlevňování některých komodit.

Ještě výraznější pokrok je patrný v zemích platících eurem. V eurozóně klesla inflace z prosincových 2,0 na 1,7 procenta. Eurostat tím potvrdil předběžné odhady zveřejněné na začátku měsíce. Lednová hodnota je nejnižší od dubna 2021, na této úrovni se inflace v eurozóně nacházela také v září 2026.

Meziměsíčně se ceny v eurozóně v lednu snížily o 0,6 procenta, což je ještě výraznější pokles než v případě celé EU. Z hlediska měnové politiky jde o důležitý signál, že inflační vlna, která Evropu zasáhla v předchozích letech, je z velké části za námi.

Ekonomika

Levnější benzín i nafta? Vláda utahuje šrouby pumpám a mění pravidla hry

Stát znovu snižuje cenové stropy benzinu a nafty, zároveň však chystá trvalejší dohled nad trhem s palivy. Co to znamená pro ceny u pump, řidiče i čerpací stanice?

Česko v evropském srovnání: jedna z nejnižších inflací v Unii

Česká republika se podle harmonizovaných údajů Eurostatu v lednu zařadila mezi země s vůbec nejnižší inflací v celé EU. Harmonizovaná míra inflace dosáhla 1,2 procenta, což je pátá nejnižší hodnota v Unii.

Je však důležité rozlišovat mezi daty Eurostatu a údajem Českého statistického úřadu (ČSÚ). Zatímco Eurostat používá harmonizovaný index HICP, ČSÚ vychází z národního indexu spotřebitelských cen, který má mírně odlišnou strukturu spotřebního koše i metodiku.

Podle ČSÚ se spotřebitelské ceny v Česku v lednu meziročně zvýšily o 1,6 procenta. Jde o nejnižší růst cen od listopadu 2016. Ve srovnání s prosincem, kdy inflace dosahovala 2,1 procenta, tak došlo k dalšímu citelnému zpomalení.

Analytici upozorňují, že za výrazným zvolněním meziroční inflace stojí zejména převedení plateb za podporu obnovitelných zdrojů energie ze spotřebitelů na stát. Tato změna se promítla do nižších účtů za elektřinu, a tedy i do celkového cenového indexu. Bez tohoto zásahu by inflace v Česku byla vyšší, přesto by se pravděpodobně pohybovala pod úrovní dvou procent.

Pro české domácnosti znamená nízká inflace zpomalení zdražování běžných výdajů. V kombinaci s růstem mezd to může vést k reálnému zlepšení životní úrovně, zejména pokud se podaří udržet mírný růst cen i v dalších měsících.

Nejnižší a nejvyšší inflace v EU: Evropa dvou rychlostí

Lednová data zároveň ukazují výrazné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. Na jedné straně stojí země s inflací těsně nad nulou, na druhé státy stále čelící vysokému růstu cen.

• Francie zaznamenala nejnižší inflaci v celé EU – pouze 0,4 procenta.
• Dánsko se dostalo na 0,6 procenta.
• Finsko a Itálie vykázaly shodně 1,0 procenta.
• Česká republika s 1,2 procenta (HICP) se tak zařadila hned za tuto skupinu a patří k nejméně inflačním ekonomikám EU.

Na opačném konci žebříčku stojí státy, kde ceny stále rostou výrazně rychleji než v průměru Unie:

• Rumunsko registruje nejvyšší inflaci v EU na úrovni 8,5 procenta.
• Slovensko vykázalo 4,3 procenta, což je více než dvojnásobek průměru EU.

Rozpětí mezi zeměmi s nejnižší a nejvyšší inflací tak přesahuje osm procentních bodů. To má dopady nejen na kupní sílu obyvatel, ale i na konkurenceschopnost firem, vývoj mezd a sociální napětí. V zemích s vysokou inflací se domácnosti potýkají s rychlým zdražováním potravin, energií i služeb, zatímco v zemích s nízkou inflací se tlak na rozpočty domácností zmírňuje.

Ekonomika

ČEZ navrhuje dividendu 42 Kč na akcii, stát by získal zhruba 16 miliard

ČEZ navrhuje na rok 2026 dividendu 42 Kč na akcii, což je horní hranice jeho dividendové politiky. Stát by si jako většinový akcionář přišel zhruba na 16 miliard korun.

Co stojí za poklesem inflace v eurozóně: energie jako hlavní motor

Klíčovým faktorem lednového poklesu inflace v eurozóně byly ceny energií. Ty se podle Eurostatu meziročně snížily o čtyři procenta. Po předchozím období prudkého zdražování energií jde o zásadní obrat, který se promítá do účtů za elektřinu, plyn i pohonné hmoty.

Pokud se z inflace vyloučí ceny energií, je obrázek méně příznivý. Bez energií činila inflace v eurozóně 2,3 procenta, tedy nad průměrem za celou ekonomiku. To ukazuje, že jádrové cenové tlaky – zejména v sektoru služeb – zůstávají zvýšené.

Struktura inflace v eurozóně v lednu vypadala následovně:

• Potraviny, alkohol a tabák zdražily meziročně o 2,6 procenta.
• Služby vykázaly růst cen o 3,2 procenta, což je jedna z nejvyšších složek inflace.
• Neenergetické průmyslové zboží – tedy například oblečení, elektronika či domácí vybavení – zdražilo o 0,4 procenta.

Právě vyšší inflace ve službách je jedním z důvodů, proč ECB zatím postupuje s dalším uvolňováním měnové politiky opatrně. Sektor služeb je úzce spjat s vývojem mezd a domácí poptávky, a proto jeho cenový vývoj centrální banky pečlivě sledují.

Reakce Evropské centrální banky: vyčkávání na trvalejší uklidnění

Evropská centrální banka na začátku února ponechala základní úrokové sazby beze změny. Klíčová depozitní sazba tak zůstává na dvou procentech. ECB tak pokračuje v politice vyčkávání, kdy sleduje, zda se inflace udrží trvale poblíž cílové hodnoty dvou procent, aniž by hrozil její opětovný nárůst.

Centrální banka začala snižovat úrokové sazby už v červnu předminulého roku, kdy reagovala na slábnoucí inflaci i zpomalující ekonomický růst v eurozóně. Od té doby depozitní sazba klesla na polovinu. Naposledy ECB přistoupila k redukci sazeb na začátku loňského června. Od té doby zůstávají sazby stabilní.

Pro vlády i trhy je současná strategie signálem, že ECB nechce uspěchat návrat k výrazně levným penězům. Příliš rychlé uvolnění měnové politiky by mohlo znovu roztočit inflační spirálu, zejména pokud by se kombinovalo s fiskální expanzí v některých členských státech.

Na druhou stranu dlouhodobě vyšší úrokové sazby brzdí investice a mohou dále oslabovat už tak křehký růst v eurozóně. Rozhodování ECB je proto balancováním mezi stabilitou cen a podporou hospodářské aktivity.

Jaký signál dává vývoj inflace domácnostem a firmám

Pokles inflace v EU a eurozóně má několik praktických dopadů pro běžné občany i podniky:

• Reálné mzdy: Pokud platy rostou rychleji než ceny, zvyšuje se reálná kupní síla domácností. V zemích s inflací kolem jednoho až dvou procent je dosažení tohoto stavu snazší než v prostředí dvouciferného růstu cen.
• Úspory a investice: Nižší inflace méně „ukrajuje“ z reálné hodnoty úspor. Zároveň ale může znamenat pomalejší růst nominálních výnosů z investic, pokud se tomu přizpůsobí i úrokové sazby.
• Podnikatelské plánování: Stabilnější cenové prostředí usnadňuje firmám plánování investic, tvorbu rozpočtů i vyjednávání o mzdách. Nejistota ohledně budoucího vývoje cen se snižuje.
• Veřejné finance: Pro vlády nižší inflace znamená pomalejší růst nominálních daňových příjmů, zároveň ale snižuje tlak na valorizaci důchodů a sociálních dávek.

V českém kontextu hraje významnou roli vládní rozhodnutí převzít na sebe financování podpory obnovitelných zdrojů energie. Tento krok krátkodobě snížil inflaci, avšak zároveň představuje dodatečnou zátěž pro státní rozpočet. Dlouhodobá udržitelnost podobných opatření tak bude záviset na celkovém stavu veřejných financí.

Co naznačuje současný vývoj pro další měsíce

Lednová čísla potvrzují, že inflace v EU a eurozóně se postupně vrací k hodnotám, které centrální banky považují za kompatibilní se stabilním růstem ekonomiky. Zda se tento stav udrží, bude záviset na několika faktorech:

• Vývoj cen energií: Pokud se neobjeví nové šoky na energetických trzích, lze očekávat, že jejich příspěvek k inflaci zůstane nízký nebo dokonce záporný.
• Mzdový vývoj: Rychlý růst mezd by mohl udržovat vyšší inflaci ve službách, i když ceny energií a zboží zůstanou stabilní.
• Fiskální politika: Rozpočtová expanze v některých státech by mohla zvýšit poptávku a tím i tlak na růst cen.
• Globální ekonomika: Slabší růst ve světě by mohl tlumit poptávku po exportu z EU a přispět k dalšímu zmírnění inflačních tlaků.

Pro Českou republiku znamená současný stav příležitost konsolidovat cenovou stabilitu a soustředit se více na strukturální problémy ekonomiky – od nedostatku pracovních sil přes nízkou produktivitu až po potřebu investic do modernizace průmyslu a energetiky. Nízká inflace sama o sobě hospodářský růst nezajistí, může však vytvořit příznivější prostředí pro dlouhodobé reformy.