Drama skončilo: Jan Darmovzal po roce a půl opouští vězení ve Venezuele

Po více než roce stráveném ve venezuelském vězení byl propuštěn český občan Jan Darmovzal. Jeho případ, který se od počátku jevil jako politicky motivovaný, se podařilo uzavřít po týdnech intenzivní diplomatické aktivity a v atmosféře zásadního obratu ve Venezuele po americké vojenské operaci. Propuštění Darmovzala zapadá do širší vlny osvobozování politických vězňů, kterou režim v Caracasu spustil pod silným mezinárodním tlakem.

Česká diplomacie nyní řeší nejen bezpečný návrat Darmovzala do vlasti, ale i další směřování vztahů s Venezuelou, kde Česko dosud nemělo přímé diplomatické zastoupení. Případ odhalil limity i možnosti české zahraniční politiky v krizových situacích a zároveň ukázal, jak významnou roli mohou sehrát spojenci v Evropské unii i Spojené státy.

Propuštění v noci a cesta domů speciálním letem

Podle ministra zahraničí Petra Macinky byl Jan Darmovzal propuštěn v noci, přibližně kolem 4. hodiny ranní středoevropského času. Nešlo o izolovaný krok – na svobodu se s ním dostala i skupina dalších cizinců, mezi nimi občané Irska, Rumunska, Německa, Albánie, Ukrajiny a Nizozemska.

Česká vláda reagovala okamžitě. Do Venezuely bylo vysláno letadlo, které má zajistit přepravu nejen Darmovzala, ale i dalších propuštěných vězňů do Evropy. Na palubě je podle ministra zahraničí přítomen lékař i psycholog, aby bylo možné poskytnout potřebnou zdravotní a psychologickou péči už během letu.

Ministr Macinka potvrdil, že Darmovzal měl možnost telefonovat s rodinou krátce po propuštění. Podle dostupných informací je ve „docela uspokojivém“ zdravotním i psychickém stavu. V Caracasu se o něj dočasně stará vedoucí delegace EU, chargé d’affaires María Antonia Calvo, která podle české diplomacie sehrála v celém vyjednávacím procesu významnou roli.

Domácí

Češi opět překvapili: komu zachrání život 623 tun jídla a drogerie?

Češi znovu ukázali, že solidarita nezná krizi. Jarní Sbírka potravin 2026 přinesla 623 tun jídla a drogerie pro samoživitele, seniory i další lidi v nouzi. Komu konkrétně pomoc zachrání život?

Rok a čtyři měsíce v Madurově vězení

Jan Darmovzal, pětatřicetiletý rodák z Břeclavi a člen aktivní zálohy 43. výsadkového pluku, byl zadržen venezuelskou vojenskou kontrarozvědkou před více než rokem. Stalo se tak při jeho cestě po Venezuele, kterou podnikal jako individuální turista. Zatčen byl v oblasti u hranic s Kolumbií, když se chystal navštívit indiánské komunity v amazonském regionu.

Po zadržení byl převezen do věznice Rodeo 1 u Caracasu, nechvalně známého zařízení, kde režim dlouhodobě drží i další politické vězně včetně zahraničních občanů. Podle svědectví lidskoprávních organizací patří tato věznice k místům s tvrdými podmínkami a omezeným přístupem právníků i rodin.

Venezuelské úřady tehdy oznámily, že Darmovzal měl být zapojen do údajného pokusu o státní převrat a plánování atentátů na vysoké představitele režimu, včetně prezidenta Nicoláse Madura. Přímé důkazy ale nikdy nepředložily. Česká diplomacie od počátku upozorňovala, že obvinění postrádají reálný základ, a nevládní organizace Foro Penal jej zařadila mezi osoby zadržované z politických důvodů.

Jan Darmovzal nebyl po celou dobu svého pobytu ve vězení formálně obžalován ani souzen. Podle bývalého ministra financí Ivana Pilipa, který dnes působí v institutu CASLA zaměřeném na podporu demokracie v Latinské Americe, mohl režim využít jeho členství v aktivní záloze české armády jako součást propagandistického příběhu o zahraničním spiknutí.

Diplomatický maraton bez ambasády v Caracasu

Česká republika nemá ve Venezuele vlastní ambasádu ani konzulát, což značně komplikovalo jakékoliv konzultace s místními úřady i zajištění konzulární pomoci. Premiér Andrej Babiš označil vyjednávací pozici Česka za „složitou“ právě kvůli absenci přímého zastoupení v zemi.

Do hry proto vstoupili partneři z Evropské unie a další spojenci. Klíčovou roli podle českých představitelů sehrála zmíněná chargé d’affaires Evropské unie v Caracasu María Antonia Calvo, která byla v přímém kontaktu s venezuelskými úřady a pomáhala koordinovat kroky týkající se zahraničních vězňů.

Na české straně se případem dlouhodobě zabývalo ministerstvo zahraničí – nejprve ještě pod vedením Jana Lipavského, nyní poslance za ODS, a poté jeho nástupce Petra Macinky. Lipavský na sociální síti X přivítal propuštění Darmovzala i dalších osob zadržovaných venezuelským režimem a připomněl, že snaha o jeho osvobození probíhala kontinuálně bez ohledu na personální změny ve vládě.

Prezident Petr Pavel označil zprávu o propuštění za „skvělou“ a poděkoval jak českým expertům, tak zahraničním partnerům, kteří se na řešení případu podíleli. Premiér Babiš zase na sociálních sítích vyjádřil vděčnost všem, kdo se na úspěšném vyjednávání podíleli, a zdůraznil, že Česko nyní zvažuje posílení své přítomnosti ve Venezuele, kterou považuje za významné teritorium i z hlediska exportních zájmů.

Domácí

Konec placení za televizi a rádio? Tajný plán vlády může otřást veřejnoprávními médii

Vláda chystá konec koncesionářských poplatků a chce ČT a ČRo platit přímo ze státního rozpočtu. Kritici varují před ztrátou nezávislosti i rizikem podfinancování.

Americká operace jako zlom v přístupu Caracasu

Podle ministra zahraničí Macinky nastal v případu zásadní posun po americké operaci ve Venezuele na začátku ledna 2026. Podrobnosti odmítl komentovat, nicméně kontext je zřejmý: Spojené státy zaútočily na několik cílů ve Venezuele a následně z Caracasu unesly prezidenta Nicoláse Madura i jeho manželku do New Yorku, kde čelí obviněním mimo jiné z takzvaného narkoterorismu.

Washington navíc nové venezuelské vedení varoval před dalším možným vojenským zásahem, pokud nedojde k uvolnění politických poměrů a propuštění části politických vězňů. Právě v této atmosféře začala venezuelská vláda postupně propouštět větší počet zadržovaných.

Nezisková organizace Foro Penal, která dlouhodobě monitoruje situaci politických vězňů v zemi, uvedla, že mezi 25. prosincem a 1. lednem bylo potvrzeno propuštění 117 osob. Od 8. ledna pak přibylo dalších 84 případů. Celkem tak organizace eviduje 201 propuštěných politických vězňů v relativně krátkém časovém období.

Většinu z nich tvoří Venezuelané, kteří však ani po propuštění nejsou zcela svobodní – podle agentury EFE musejí dodržovat různá soudní omezení a podmínky. Na svobodu se dostalo také několik občanů Španělska, Itálie, Spojených států, jeden Maďar a muž s izraelským a argentinským občanstvím. Do této širší vlny osvobozování zapadá i případ Jana Darmovzala a dalších evropských vězňů.

Napětí rodiny a nejistá budoucnost

Rodina Jana Darmovzala prožívala poslední týdny v nejistotě. Otec Oldřich Darmovzal popsal uplynulé dny jako období velkého psychického tlaku. Po oznámení venezuelského předsedy parlamentu, že režim začne propouštět politické vězně, následovala podle něj řada dní, kdy se osvobozování dělo jen v malých skupinách a bez jasného harmonogramu.

Každý den tak rodina sledovala zprávy z Venezuely s nadějí, ale zároveň v obavách, zda se mezi propuštěnými objeví i jméno jejich syna. Informaci o jeho osvobození se dozvěděli přímo od ministra Macinky, který jim telefonoval. Otec zároveň uvedl, že v době prvních zpráv o propuštění ještě neměli konkrétní představu, kdy přesně se Jan vrátí do České republiky.

I když je podle prvních zpráv zdravotní stav Darmovzala relativně stabilní, odborníci upozorňují, že návrat z dlouhodobého věznění v politicky motivovaném procesu bývá spojen s výraznou psychickou zátěží. I proto je součástí českého repatriačního letu psycholog, který má být k dispozici jak Darmovzalovi, tak dalším propuštěným cizincům.

Politický rozměr a dopady na českou zahraniční politiku

Propuštění Jana Darmovzala má několik rovin, které přesahují individuální lidský příběh. Na české scéně posílilo debatu o tom, jak má stát postupovat v případech, kdy jsou jeho občané zadrženi autoritářskými režimy na základě pochybných obvinění. Zároveň otevřelo otázku, zda a jak posilovat přítomnost České republiky v problematických regionech, kde nemá vlastní ambasádu.

Premiér Andrej Babiš dal najevo, že vláda považuje Venezuelu za důležité teritorium nejen z hlediska bezpečnosti, ale i z pohledu ekonomických příležitostí pro české exportéry. Podle jeho slov se kabinet dohodl na tom, že bude usilovat o nějakou formu trvalejší přítomnosti Česka v zemi – ať už prostřednictvím posílení zastoupení v rámci EU, nebo jiným diplomatickým nástrojem.

Současně se znovu ukázala důležitost mezinárodní spolupráce. Bez aktivního zapojení Evropské unie a nepřímo i Spojených států by podle všeho bylo vyjednávání o propuštění zahraničních vězňů, včetně českého občana, výrazně složitější. Případ tak může sloužit jako ilustrace toho, jak menší země využívají multilaterální rámce pro ochranu svých občanů v krizových situacích.

Co případ Jana Darmovzala ukazuje o Venezuele a mezinárodním tlaku

Příběh Jana Darmovzala zapadá do širší mozaiky fungování venezuelského režimu, který dlouhodobě čelí kritice za porušování lidských práv, kriminalizaci opozice a využívání soudního systému k politickým účelům. Zadržování zahraničních občanů pod záminkou účasti na spiknutích nebo převratech je v této logice jedním z nástrojů, jak vytvářet obraz vnějšího ohrožení a legitimizovat represivní opatření.

Současně ale případ ukazuje, jak výrazný může být dopad koordinovaného mezinárodního tlaku. Americká operace, která vedla k zadržení samotného Madura a jeho manželky, vytvořila pro nové vedení země situaci, v níž se propuštění části politických vězňů stalo jedním z kroků ke zmírnění napětí se zahraničím. Spojené státy označily vlnu osvobozování za „krok správným směrem“, přestože ve Venezuele podle Foro Penal zůstává za mřížemi stále kolem osmi set lidí kvůli jejich politickým názorům.

Pro Česko tak případ Darmovzala představuje nejen šťastné vyústění konkrétní lidské tragédie, ale i cennou zkušenost s tím, jak funguje kombinace tichého vyjednávání, evropské solidarity a tvrdého amerického nátlaku na autoritářský režim. Otázkou do budoucna zůstává, zda se podaří navázat na tento dílčí úspěch i v rovině širší podpory lidských práv a demokratických změn ve Venezuele.