ČNB zřejmě sazby nemění: nízká inflace naráží na drahé služby a rozpočtová rizika

Bankovní rada České národní banky vstupuje do roku 2026 s velmi opatrným nastavením měnové politiky. Přestože lednová inflace podle odhadů analytiků klesne pod dvouprocentní inflační cíl, většina odborníků neočekává, že by centrální banka na svém prvním letošním zasedání sáhla ke změně základní úrokové sazby, která už delší dobu činí 3,5 procenta. Důvodem nejsou jen samotná čísla inflace, ale především jejich struktura, vývoj mezd, situace na trhu služeb a také rozpočtová politika vlády.

Analytici se shodují, že ČNB bude letos pečlivěji než kdy dřív zvažovat každý krok. Nízká inflace sama o sobě totiž neznamená, že je vyhráno – v pozadí zůstávají přetrvávající cenové tlaky v některých segmentech ekonomiky i významná fiskální rizika. Do hry navíc může zasáhnout i politika Evropské centrální banky a vývoj kurzu eura vůči dolaru.

Inflace pod cílem: proč to ČNB nestačí

Lednová data o inflaci, která má Český statistický úřad zveřejnit v den jednání bankovní rady, by podle oslovených ekonomů měla ukázat meziroční růst cen pod dvouprocentním cílem ČNB. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že centrální banka má prostor k uvolnění měnové politiky a ke snížení sazeb.

Ekonomové však upozorňují, že rozhodující není jen celková hodnota inflace, ale její složení. Hlavní ekonom investiční platformy Portu Jan Berka připomíná, že klíčové budou detaily struktury cenového vývoje. Podle něj zůstávají zvýšené tlaky zejména v oblasti služeb a nákladů spojených s bydlením. Právě tyto položky jsou z pohledu ČNB zásadní, protože mají tendenci být dlouhodobější a méně kolísavé než například ceny potravin či energií.

Centrální banka proto bude sledovat, zda je současná úroveň sazeb v souladu s jejím cílem udržet inflaci dlouhodobě kolem dvou procent. Pokud by dominovalo zdražování služeb, které úzce souvisí s vývojem mezd a domácí poptávkou, mohla by být ČNB k případnému uvolňování měnové politiky výrazně zdrženlivější.

Ekonomika

Ropa skokově zdražuje kvůli napětí s Íránem. Hrozí barel za 100 dolarů i dražší benzin

Ropa po útocích na Írán skokově zdražuje a obchodníci zvažují scénář barelu za 100 dolarů. Co by to znamenalo pro ceny benzinu, inflaci i české motoristy?

Silné služby, rostoucí mzdy a kondice české ekonomiky

Hlavní ekonom České bankovní asociace Jaromír Šindel upozorňuje, že česká ekonomika je navzdory předchozím otřesům v relativně dobré kondici. Tahounem růstu je podle něj zejména spotřeba domácností, kterou podporuje růst reálných mezd. Když lidé více vydělávají a zároveň se nebojí utrácet, vytváří to tlak na růst cen v sektoru služeb – od gastronomie přes volnočasové aktivity až po různé osobní a profesionální služby.

Právě služby často reagují na vývoj mezd citlivěji než jiné segmenty ekonomiky. Pokud firmy čelí vyšším mzdovým nákladům, promítají je do svých cen. Výsledkem je „tvrdší“ složka inflace, která se snižuje obtížněji než například ceny komodit. Šindel proto upozorňuje, že pro trvalejší snižování sazeb by ČNB potřebovala vidět buď rychlejší růst produktivity práce, nebo naopak zpomalení mzdové dynamiky.

Jinými slovy: pokud by se mzdy dál zvyšovaly výrazně rychleji než produktivita, přetrvával by tlak na růst cen, zejména u služeb. V takové situaci by rychlé snižování úrokových sazeb mohlo znovu roztočit inflační spirálu, které se ČNB v předchozích letech snažila zabránit razantním zpřísněním měnové politiky.

Rozpočtová politika vlády jako proinflační faktor

Dalším důležitým prvkem, který analytici zmiňují, je fiskální politika vlády. Provozní ředitel společnosti Fingood Ondřej Kozel upozorňuje, že návrh státního rozpočtu na rok 2026 počítá se schodkem 310 miliard korun, což je více než loňských 290,7 miliardy. Podle něj poslední týdny naznačují, že nová vláda se vydává směrem expanzivní fiskální politiky, tedy politiky založené na vyšších výdajích a podpoře ekonomické aktivity prostřednictvím rozpočtu.

Z pohledu centrální banky to znamená jediné: větší opatrnost. Vyšší schodky a štědřejší rozpočtová politika jsou obecně považovány za proinflační faktor, protože zvyšují poptávku v ekonomice. Pokud by vláda výrazněji podporovala spotřebu a investice ze státní kasy, mohla by tím částečně „přebít“ účinek vyšších úrokových sazeb, které mají inflaci naopak tlumit.

Na tuto souvislost upozorňuje také místopředseda představenstva Gepard Finance David Eim. Podle něj aktuální debata o vysokém schodku rozpočtu nahrává spíše opatrnému přístupu ČNB. Vysoké výdaje státu podle Eima představují proinflační parametr, který může centrální banku vést k tomu, aby se s případným snižováním sazeb nespěchalo. Eim navíc zdůrazňuje, že příští změna úrokových sazeb nemusí automaticky znamenat jejich pokles – v krajním případě by ČNB mohla znovu přistoupit i ke zvýšení sazeb, pokud by se inflační rizika začala zřetelně zhoršovat.

Ekonomika

Poslanecké bitvy o rozpočet: miliardy pro přírodu, mládež i sport

Poslanci svádějí v roce 2026 tvrdý boj o státní rozpočet. Ve hře jsou přesuny za stovky miliard, které rozhodnou o miliardách pro přírodu, mládež, sport i snižování schodku.

Evropská centrální banka a kurz eura jako vnější proměnné

Domácí faktory ale nejsou jediným, co bude rozhodování ČNB ovlivňovat. Portfolio manažer společnosti Cyrrus Tomáš Pfeiler upozorňuje na možný vliv politiky Evropské centrální banky (ECB) a vývoje kurzu eura vůči americkému dolaru.

V poslední době euro vůči dolaru výrazně posílilo a někteří představitelé ECB podle Pfeilera začínají opatrně připouštět možnost snížení úrokových sazeb v eurozóně. Silnější euro totiž zlevňuje dovoz a může tak tlumit inflaci v zemích platících společnou měnou. Pokud by se kurz eura udržel delší dobu nad úrovní 1,2 USD/EUR, mohlo by to podle Pfeilera dále snižovat tempo růstu cen v eurozóně.

Pokud by ECB skutečně přistoupila ke snížení sazeb, dostala by se ČNB do složitější situace. Příliš velký rozdíl mezi českými a evropskými sazbami by mohl ovlivnit kurz koruny, tok kapitálu i konkurenceschopnost české ekonomiky. V takovém případě by se tuzemští centrální bankéři mohli cítit pod tlakem, aby sazby rovněž upravili směrem dolů, a to i přes přetrvávající domácí inflační rizika. Pfeiler nicméně očekává, že takový krok by případně připadal v úvahu spíše až ve druhé polovině roku 2026.

Stabilní základní sazba a dopad na hypotéky

Česká národní banka drží základní úrokovou sazbu na úrovni 3,5 procenta už delší dobu a podle oslovených analytiků se to na nejbližším zasedání nezmění. Tento stabilní kurz měnové politiky se promítá i do situace na hypotečním trhu.

Hypoteční specialistka společnosti FinGO Jana Vaisová očekává, že úrokové sazby ČNB zůstanou beze změny, což podle ní přispívá ke stabilizaci hypotečního trhu. Velké komerční banky proto zatím také neprovádějí dramatické úpravy svých sazeb. Průměrná sazba u hypoték se podle Vaisové v prosinci pohybovala kolem 4,91 procenta a v lednu mírně vzrostla na 4,94 procenta.

Pro domácnosti to znamená, že zásadní zlevnění hypoték se zatím neblíží. Banky vycházejí nejen z nastavení základních sazeb ČNB, ale také z vlastních nákladů na financování, konkurence na trhu a vnímání rizika. Stabilní nastavení měnové politiky však alespoň snižuje pravděpodobnost náhlých výkyvů, které by mohly trh s bydlením znovu rozkolísat.

Jaké scénáře vývoje sazeb se rýsují pro rok 2026

Analytici se shodují, že na nejbližším zasedání ČNB sazby s velkou pravděpodobností nezmění. Další vývoj v průběhu roku 2026 však zůstává otevřený a bude záviset na kombinaci několika faktorů:

• Struktura inflace: Pokud se ukáže, že nízká celková inflace je dána především dočasnými vlivy (například vývojem cen energií či potravin), zatímco služby a náklady na bydlení dál výrazně zdražují, bude mít ČNB menší prostor pro snižování sazeb.
• Vývoj mezd a produktivity: Trvalé a rychlé zvyšování mezd bez odpovídajícího růstu produktivity by udržovalo inflační tlaky, zejména ve službách. To by centrální banku vedlo k opatrnosti.
• Fiskální politika vlády: Vysoké rozpočtové schodky a expanzivní rozpočtová politika mohou částečně neutralizovat restriktivní účinek vyšších sazeb a zvyšovat riziko návratu vyšší inflace.
• Politika ECB a kurz eura: Případné snížení sazeb v eurozóně by mohlo ČNB tlačit k reakci, aby se příliš neprohloubily rozdíly v měnové politice a nedošlo k nežádoucímu pohybu kapitálu či prudkým kurzovým výkyvům.
• Chování domácností a firem: Pokud by se spotřeba domácností a investiční aktivita firem výrazně oživily, mohlo by to zrychlit růst cen a přimět ČNB držet sazby déle výše.

V základním scénáři odborníci nevylučují, že by ČNB mohla ve druhé polovině roku 2026 přistoupit k postupnému snižování sazeb. Muselo by však být zřejmé, že inflace se udržitelně stabilizovala poblíž cíle, tlak ze strany mezd nepřerůstá únosnou mez a fiskální politika vlády nepřilévá olej do ohně. Jakékoli rozhodnutí ale bude podle všeho spíše evoluční než revoluční – centrální banka bude chtít předejít opakování situace, kdy se inflace utrhne z řetězu.

Co současná situace znamená pro domácnosti a firmy

Pro běžné domácnosti znamená současná strategie ČNB relativně stabilní prostředí, ale bez rychlého uvolnění podmínek úvěrování. Spotřebitelské úvěry i hypotéky zůstávají dražší než v dobách extrémně nízkých sazeb, ale trh se postupně přizpůsobuje a nečekají se dramatické šoky. Pro ty, kdo zvažují koupi nemovitosti či refinancování hypotéky, je klíčové sledovat nejen kroky ČNB, ale také individuální nabídky bank, které mohou reagovat na konkurenci pružněji než centrální banka na makroekonomická data.

Firmy se musí připravit na to, že náklady na financování zůstanou ještě nějaký čas zvýšené. Na druhé straně jim prostředí stabilních sazeb umožňuje lépe plánovat investice a řízení cash-flow. Zejména pro podniky v sektoru služeb však bude klíčové, jak se vyvine mzdová politika a poptávka domácností. Pokud by tlak na růst mezd pokračoval, mohlo by to zvyšovat jejich nákladovou zátěž a promítat se do cen pro koncové zákazníky.

Celkově lze říci, že rok 2026 bude pro měnovou politiku ČNB rokem opatrné rovnováhy. Centrální banka bude balancovat mezi snahou podpořit ekonomiku a povinností udržet inflaci pod kontrolou. V situaci, kdy inflace sice klesá, ale v pozadí přetrvávají rizika spojená s dražšími službami, rostoucími mzdami a rozpočtovou politikou vlády, je rychlé uvolnění měnové politiky málo pravděpodobné.