Trumpův tlak na šéfa Fedu šokoval svět. Guvernéři centrálních bank spustili bezprecedentní protiútok

Bezprecedentní krok světových centrálních bank rozvířil v roce 2026 debatu o nezávislosti měnové politiky. Šéf amerického Federálního rezervního systému (Fed) Jerome Powell čelí trestnímu vyšetřování kvůli nákladné rekonstrukci sídla centrální banky ve Washingtonu. Podle Powella i řady ekonomů však nejde jen o technické či rozpočtové otázky, ale především o pokus Bílého domu získat větší vliv na měnovou politiku Spojených států. Na jeho podporu proto vystoupili vedoucí představitelé klíčových centrálních bank světa a společným prohlášením varovali před erozí nezávislosti institucí, které jsou považovány za pilíř cenové a finanční stability.

Bezprecedentní solidarita: kdo se postavil za Powella

Evropská centrální banka (ECB) zveřejnila společné prohlášení, v němž se guvernéři hlavních centrálních bank otevřeně zastali Jeroma Powella i samotného Fedu. Dokument, který podepsala prezidentka ECB Christine Lagardeová, vyjadřuje „plnou solidaritu“ s americkou centrální bankou a jejím předsedou.

Pod prohlášením jsou podepsáni:

• šéfové centrálních bank Velké Británie, Švédska, Dánska, Švýcarska a Norska,
• guvernéři centrálních bank Austrálie, Kanady, Jižní Koreje a Brazílie,
• vedení Banky pro mezinárodní vypořádání plateb (BIS), často označované za „banku centrálních bank“.

Lagardeová podepsala dokument jménem všech 21 centrálních bank zemí eurozóny. Podle informací, které unikly do médií, stála právě ona u zrodu iniciativy, zatímco generální manažer BIS Pablo Hernandez de Cos měl na starosti praktickou koordinaci a získávání podpory jednotlivých guvernérů. ECB i BIS se k zákulisním detailům vzniku prohlášení odmítly oficiálně vyjadřovat, samotný fakt společného vystoupení však považují analytici za mimořádný.

V prohlášení centrální bankéři zdůrazňují, že nezávislost měnové politiky je „základním kamenem cenové, finanční a ekonomické stability v zájmu občanů, kterým slouží“. Vzkaz je jednoznačný: politické zásahy a tlaky na centrální banky nesmí převážit nad odborným rozhodováním založeným na datech a jasně definovaném mandátu.

Zahraniční

Slovensko omezuje prodej nafty a zavádí dvojí ceny, krok kritizuje i Česko

Slovensko kvůli ropné nouzi omezuje prodej nafty, zavádí limity na tankování a chystá dvojí ceny pro domácí a zahraniční řidiče. Krok budí kritiku i v Česku a může narazit na pravidla EU.

Vyšetřování rekonstrukce sídla Fedu: o co jde

Sporem, který se stal záminkou pro vyšetřování, je rozsáhlá rekonstrukce dvou historických budov Fedu ve Washingtonu. Projekt byl zahájen v roce 2022 s nižším rozpočtem, postupně se však výrazně prodražil.

Hlavní parametry projektu podle dostupných informací:

• předpokládaný objem výdajů dosahuje zhruba 2,5 miliardy dolarů (cca 52 miliard Kč),
• rekonstrukce se týká dvou historických objektů, které centrální banka využívá jako své sídlo,
• navýšení nákladů je vysvětlováno technickými komplikacemi, kontaminací a růstem cen stavebních materiálů.

Polemičtější rozměr získal projekt ve chvíli, kdy kritici začali jeho nákladnost přirovnávat k „paláci ve Versailles“. Powell o rekonstrukci otevřeně hovořil při svém vystoupení před senátním výborem Kongresu v červnu 2026, kde vysvětloval důvody navýšení rozpočtu i technické nároky na modernizaci bezpečnostních a technologických systémů.

Krátce poté americké ministerstvo spravedlnosti zahájilo vyšetřování. Prokuratura se podle dostupných zpráv zaměřuje na to, zda při plánování a realizaci projektu nedošlo k porušení rozpočtových pravidel, neefektivnímu nakládání s prostředky či jiným pochybením. Z právního hlediska jde o standardní otázky veřejných zakázek a hospodaření, politický kontext však celou kauzu posouvá do jiné roviny.

Trump versus Powell: boj o kontrolu nad měnovou politikou

Jerome Powell od počátku spojuje vyšetřování s tlakem, který na něj dlouhodobě vyvíjí prezident Donald Trump. Ten šéfa Fedu opakovaně kritizuje za to, že podle jeho názoru nesnižuje základní úrokové sazby dostatečně rychle a výrazně. Trump dlouhodobě prosazuje uvolněnější měnovou politiku, která by podpořila ekonomický růst i akciové trhy, zatímco Fed se snaží balancovat mezi nízkou inflací a stabilním růstem, jak mu ukládá jeho mandát.

Powell v neděli večer veřejně prohlásil, že vyšetřování považuje za přímý důsledek tlaku z Bílého domu. Prezident se jej podle jeho slov snaží odvolat a využívá k tomu i právní nástroje. Pro šéfa Fedu je klíčové, zda centrální banka bude moci i nadále stanovovat úrokové sazby a další parametry měnové politiky výhradně na základě ekonomických dat, nebo zda se bude muset podřizovat politickým požadavkům.

„Jde o to, jestli Fed bude moct nadále určovat úrokové sazby na základě dat a ekonomických podmínek, nebo jestli bude měnová politika určovaná politickým tlakem a zastrašováním,“ uvedl Powell v rozhovoru, který citovala britská BBC. Dosud se snažil útoky z Bílého domu tlumit s odkazem na dvojí mandát Fedu – pečovat o cenovou stabilitu a podporovat maximální udržitelnou zaměstnanost – a na princip, že rozhodování musí vycházet z dat, nikoli z politického kalendáře.

Zahraniční

Silné zemětřesení a hrozba cunami na severovýchodě Japonska

Severovýchod Japonska zasáhlo silné zemětřesení o síle 7,4 stupně, které vyvolalo varování před až třímetrovou vlnou cunami. Úřady nařídily evakuaci a otřesy rozhoupaly i mrakodrapy v Tokiu.

Proč je nezávislost centrálních bank tak citlivým tématem

Centrální banky jsou ve vyspělých ekonomikách obvykle formálně odděleny od přímého vlivu vlád a parlamentů. Tento model se prosadil po zkušenostech s vysokou inflací a politickými cykly, kdy vlády často tlačily na „levné peníze“ před volbami, i za cenu pozdějších krizí.

Nezávislost centrálních bank má několik klíčových funkcí:

• chrání měnovou politiku před krátkodobými politickými zájmy,
• posiluje důvěru investorů a finančních trhů,
• umožňuje lépe udržovat nízkou a stabilní inflaci,
• snižuje riziko, že vlády budou financovat své deficity „tištěním peněz“.

V případě Spojených států má nezávislost Fedu navíc globální rozměr. Americký dolar je dominantní rezervní měnou a Fed funguje jako de facto kotva světového finančního systému. Jakékoli náznaky, že by měnová politika USA mohla být podřízena bezprostřednímu politickému tlaku, proto okamžitě rezonují na trzích od Evropy přes Asii až po rozvíjející se ekonomiky.

Společné prohlášení ECB, BIS a dalších centrálních bank tak nebrání pouze osobu Jeroma Powella, ale i princip, že měnová politika má být řízena odborníky s jasně vymezeným mandátem, pod veřejnou a demokratickou kontrolou, avšak bez přímého zasahování exekutivy do konkrétních rozhodnutí.

Reakce globálních trhů a možná rizika do budoucna

Hrozba trestního stíhání šéfa Fedu je v moderní historii Spojených států i světového centrálního bankovnictví mimořádná. Analytici upozorňují, že i samotná rétorika – tedy vyhrožování právními kroky v souvislosti s měnovou politikou – může mít dopady na finanční trhy.

Možné důsledky, kterých se investoři obávají:

• zvýšená volatilita na devizových trzích, zejména u amerického dolaru,
• nejistota ohledně budoucího nastavení úrokových sazeb v USA,
• oslabení důvěry v dlouhodobou předvídatelnost politiky Fedu,
• riziko, že i další vlády začnou více zasahovat do práce svých centrálních bank.

Centrální bankéři ve společném prohlášení varují, že pokud by se politický tlak stal běžnou součástí rozhodování o sazbách, hrozí, že měnovou politiku přestanou řídit inflační a růstové cíle a začnou ji určovat krátkodobé politické priority. To může vést k dlouhodobě vyšší inflaci, častějším krizím a oslabení mezinárodní pozice dolaru jako bezpečného přístavu.

Na druhé straně je zřejmé, že centrální banky nemohou zcela ignorovat demokratickou odpovědnost. I na to prohlášení upozorňuje: nezávislost musí být zachována „s plným respektem k právnímu státu a demokratické odpovědnosti“. Klíčová je tedy rovnováha mezi transparentností, kontrolou a ochranou před přímým politickým diktátem.

Co spor o Powella vypovídá o roli centrálních bank dnes

Podpora, kterou Powell získal od kolegů po celém světě, ukazuje, jak citlivě centrální banky vnímají jakékoli náznaky politizace měnové politiky. Šéf Fedu je v prohlášení popsán jako člověk, který „slouží s integritou, se zaměřením na svůj mandát a s neochvějným závazkem k veřejnému zájmu“. Podle signatářů jde o respektovaného kolegu, kterého si všichni, kdo s ním spolupracovali, velmi váží.

Současně se však otevírá širší debata o tom, jakou roli by měly centrální banky v 21. století vlastně hrát. Po globální finanční krizi, pandemii a období extrémně nízkých úrokových sazeb se jejich mandát v praxi rozšířil daleko za tradiční rámec inflace a zaměstnanosti. Fed i ECB v minulých letech zasahovaly do trhů s vládními dluhopisy, korporátními úvěry a v některých případech i do financování zelené transformace.

Tento vývoj vyvolává otázky, zda by se neměla posílit politická kontrola nad centrálními bankami. Zastánci nezávislosti upozorňují, že i dnes jsou tyto instituce odpovědné parlamentům a veřejnosti prostřednictvím pravidelných zpráv a slyšení. Kritici namítají, že rozsah jejich vlivu na ekonomiku a finanční trhy je tak velký, že si zaslouží intenzivnější demokratickou debatu.

Případ Powella se tak může stát precedentem: pokud by politicky motivované vyšetřování vedlo k oslabení nebo dokonce odvolání šéfa Fedu, mohlo by to povzbudit podobné kroky v dalších zemích. Naopak, pokud se nezávislost Fedu podaří ubránit, může to posílit postavení centrálních bank vůči exekutivě i v jiných státech.

Co to znamená pro budoucnost měnové politiky

Střet mezi Bílým domem a šéfem Fedu Jeromem Powellem přesahuje osobní rovinu i spor o náklady na rekonstrukci bankovní budovy. V jádru jde o to, kdo bude v příštích letech určovat kurz americké měnové politiky – zda odborná instituce s jasně vymezeným mandátem, nebo politická reprezentace sledující vlastní krátkodobé cíle.

Společné vystoupení světových centrálních bank vysílá jasný signál: jakékoli oslabení nezávislosti Fedu vnímají jako hrozbu nejen pro Spojené státy, ale pro celý globální finanční systém. Fed a americký dolar zůstávají klíčovými kotvami světové ekonomiky a politizace jejich řízení by mohla mít dalekosáhlé důsledky.

Zda vyšetřování rekonstrukce sídla Fedu odhalí skutečná pochybení, nebo se ukáže být především nástrojem politického tlaku, zatím není jasné. Už nyní je však zřejmé, že tento případ znovu otevřel zásadní otázku: jak chránit nezávislost centrálních bank, aniž by se z nich staly instituce stojící mimo dosah demokratické kontroly. Odpověď na ni bude formovat podobu měnové politiky v příštích letech – nejen ve Spojených státech, ale i v Evropě a dalších částech světa.