Rozpočet v červených číslech: proč Babišův kabinet riskuje schodek 310 miliard?

Vláda Andreje Babiše (ANO) schválila návrh státního rozpočtu na rok 2026 se schodkem 310 miliard korun. Jde o vyšší deficit, než s jakým počítal předchozí kabinet Petra Fialy (ODS), jehož návrh rozpočtu dolní komora po volbách odmítla. Nová vládní většina ANO, SPD a Motoristů sobě označuje původní návrh za „nereálný“ a tvrdí, že musela doplnit chybějící výdaje a snížit nadhodnocené příjmy. Opozice naopak upozorňuje, že vláda se tímto krokem pohybuje na hraně zákona o rozpočtové odpovědnosti.

Česká republika přitom na začátku roku hospodaří v režimu rozpočtového provizoria, který omezuje investice a část běžných výdajů státu. Vláda proto tlačí na rychlé projednání svého návrhu ve Sněmovně a zároveň připravuje úpravu rozpočtových pravidel tak, aby více odpovídala novým evropským fiskálním rámcům. Debata o číslech se tak rychle mění v debatu o tom, kde leží hranice rozpočtové odpovědnosti a jak velký prostor má vláda pro další zadlužování.

Jak se liší nový rozpočet od návrhu předchozí vlády

Klíčový rozdíl mezi návrhem bývalého kabinetu Petra Fialy a novým rozpočtem Andreje Babiše je ve výši schodku a ve struktuře příjmů a výdajů.

• Schodek: Fialova vláda navrhovala deficit ve výši 286 miliard korun. Babišův kabinet počítá se schodkem 310 miliard, tedy o 24 miliard vyšším.
• Příjmy: Podle nového návrhu má stát v roce 2026 hospodařit s příjmy zhruba 1,977–1,978 bilionu korun. To je o přibližně 5,2 miliardy méně, než plánoval předchozí kabinet. Vláda tvrdí, že tím koriguje „uměle nadhodnocené“ příjmy v původním návrhu.
• Výdaje: Výdaje jsou naplánovány ve výši přibližně 2,268–2,288 bilionu korun (bez vlivu projektů EU). To znamená nárůst asi o 18,8 miliardy oproti původnímu plánu bývalé vlády.

Vláda rozdíl vysvětluje především nutností doplnit tzv. mandatorní výdaje – tedy ty, které vyplývají ze zákonů a smluvních závazků státu. Podle ministryně financí Aleny Schillerové (ANO) v návrhu předchozího kabinetu chyběly výdaje v řádu desítek miliard korun, které by stejně musely být během roku do rozpočtu doplněny prostřednictvím novel.

Koalice ANO, SPD a Motoristů sobě prosadila na konci listopadu ve Sněmovně vrácení původního návrhu rozpočtu a otevřela si tak cestu k vlastní verzi. Díky pohodlné většině v dolní komoře vláda neočekává zásadní komplikace při schvalování – podle vyjádření ministryně financí chce kabinet začít podle nového rozpočtu hospodařit ještě před koncem března.

Ekonomika

ČEZ navrhuje dividendu 42 Kč na akcii, stát by získal zhruba 16 miliard

ČEZ navrhuje na rok 2026 dividendu 42 Kč na akcii, což je horní hranice jeho dividendové politiky. Stát by si jako většinový akcionář přišel zhruba na 16 miliard korun.

Kde vláda přidává: doprava, obrana i mandatorní výdaje

Nový návrh rozpočtu je postaven na myšlence, že vyšší deficit má financovat především investice a povinné výdaje, nikoli běžnou spotřebu státu.

Investice do dopravní infrastruktury

Vláda zdůrazňuje, že významná část dodatečných výdajů míří do dopravní infrastruktury. Podle představených čísel:

• na dopravní infrastrukturu přidává kabinet oproti původnímu návrhu 26 miliard korun,
• Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) má v roce 2026 hospodařit s výdaji ve výši 169,3 miliardy korun, tedy přibližně o devět miliard více než v předchozím roce.

Vláda argumentuje, že jde o tzv. prorůstové investice, které mají přinést vyšší ekonomický výkon v budoucnu – například prostřednictvím rychlejší dopravy, lepšího napojení regionů či podpory stavebnictví.

Obrana nad hranicí dvou procent HDP

Rozpočet zároveň potvrzuje závazek Česka vůči NATO vydávat na obranu nejméně dvě procenta hrubého domácího produktu. Podle ministra obrany Jaromíra Zůny mají celkové výdaje na obranu v roce 2026 dosáhnout zhruba 185 miliard korun, což podle poslední makroekonomické predikce odpovídá 2,07 procenta HDP.

V kontextu zhoršené bezpečnostní situace v Evropě jde o politicky významný signál vůči spojencům. Zároveň to ale představuje další tlak na výdajovou stranu rozpočtu, který musí vláda vyvažovat škrty jinde nebo vyšším zadlužením.

Mandatorní výdaje a sociální oblast

Podstatná část navýšení rozpočtu míří do mandatorních výdajů, zejména v gesci ministerstva práce a sociálních věcí. Podle Schillerové:

• na mandatorní výdaje přidává vláda celkově 17 miliard korun,
• část z toho tvoří výdaje ministerstva práce a sociálních věcí na pomoc lidem – například na důchody, dávky či další sociální transfery.

Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) navíc ve vládě prosadil nařízení, podle něhož se od dubna zvýší platy zaměstnanců ve veřejném sektoru. Týká se to především nepedagogických pracovníků ve školství, zaměstnanců v kultuře či úředníků, kterým mají základní tarifní platy vzrůst o devět procent. Jde o krok, který má zmírnit dopady inflace a dlouhodobého tlaku na mzdy v těchto profesích.

Kde vláda šetří: provozní výdaje státu

Alena Schillerová opakovaně zdůrazňuje, že navýšení deficitu není důsledkem rozhazovačné politiky, ale cíleného přesměrování peněz. Podle jejích slov vláda:

• šetří zhruba 10 procent na provozu státu – tedy na běžných výdajích ministerstev a úřadů,
• přesouvá ušetřené prostředky do investic a mandatorních výdajů.

Konkrétní podoba úspor v provozních výdajích zatím není v detailech veřejně rozpracována, vláda však hovoří o redukci administrativních nákladů, provozu úřadů a některých dotačních titulů. Opozice bude pravděpodobně v průběhu projednávání rozpočtu požadovat přesnější rozpis těchto škrtů a jejich reálnou vymahatelnost.

Ekonomika

Šok na ropných trzích: ceny letí dolů, i když Hormuz zůstává zavřený

Ropa prudce zlevňuje, přestože strategický Hormuzský průliv zůstává uzavřený. Trh maže geopolitickou přirážku díky signálům možného uklidnění napětí mezi USA a Íránem.

Rozpočtové provizorium a harmonogram schvalování

Protože původní návrh rozpočtu byl po volbách Sněmovnou odmítnut, vstoupila Česká republika na začátku roku do rozpočtového provizoria. To má několik praktických důsledků:

• měsíční výdaje státu jsou omezeny na jednu dvanáctinu celkových výdajů předchozího roku,
• omezeny jsou nové investice, dotace a další nemandatorní výdaje,
• ministerstva a státní fondy fungují v režimu zvýšené opatrnosti, protože nemají jistotu o definitivní výši svých rozpočtů.

Vláda proto prosazuje rychlé projednání svého návrhu. Podle dosavadního plánu má Sněmovna začít rozpočet projednávat v prvním čtení 11. února a závěrečné hlasování by mělo proběhnout 11. března. Pokud se harmonogram podaří dodržet, mohl by stát začít podle nového rozpočtu hospodařit ještě před koncem března, jak avizovala ministryně financí.

Spor o zákon o rozpočtové odpovědnosti

Nejostřejší politický střet se nevede ani tak o samotnou výši schodku, ale o to, zda je v souladu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Podle tohoto zákona:

• je pro rok 2026 maximální povolený deficit veřejných financí odvozen od tzv. strukturálního salda,
• strukturální saldo – tedy výsledek hospodaření očištěný o hospodářský cyklus a jednorázové vlivy – může v daném roce dosáhnout nejvýše 1,75 procenta HDP,
• pro samotný státní rozpočet vychází z těchto pravidel maximální schodek kolem 237 miliard korun.

Babišova vláda však navrhuje deficit 310 miliard, tedy zhruba o 73 miliard vyšší, než by odpovídalo těmto mantinelům. Bývalí členové pětikoalice proto tvrdí, že kabinet zákon porušuje nebo se k tomu chystá.

Ministryně financí s tím nesouhlasí. Tvrdí, že limit pro výdajové rámce a rozpočtovou odpovědnost se vztahuje na řádné projednávání rozpočtu v září, nikoli na situaci, kdy je rozpočet po volbách vrácen Sněmovnou a vláda předkládá nový návrh. „Jako právník a člověk, který pracoval léta na ministerstvu financí, jsem přesvědčena, že zákon neporušujeme,“ argumentuje Schillerová.

Ministerstvo financí navíc připravuje novelu zákona o rozpočtové odpovědnosti. Podle mluvčího resortu Michala Žurovce je návrh „čistě technický“ a má především sladit česká pravidla s novými evropskými fiskálními rámci. Ty se zaměřují zejména na státy s dluhem nad 60 procent HDP nebo deficitem nad tři procenta HDP. Česká republika přitom podle dat Eurostatu dosahovala na konci třetího čtvrtletí loňského roku zadlužení kolem 43,1 procenta HDP a vláda slibuje, že deficit udrží „bezpečně pod třemi procenty HDP“.

Žurovec zároveň upozorňuje, že Česká republika má do roku 2028 schválenou trajektorii růstu tzv. čistých výdajů, která je nastavena v souladu se stávající podobou zákona. Samotná novela tedy podle něj fiskální mantinely nerozvolňuje, ale technicky je přizpůsobuje evropským pravidlům.

Co změny v rozpočtu znamenají pro další vývoj

Rozpočtová politika vlády Andreje Babiše v roce 2026 bude jedním z hlavních témat domácí politické debaty. Návrh rozpočtu se schodkem 310 miliard korun přináší několik zásadních otázek:

• Udržitelnost zadlužení: Přestože Česká republika nedosahuje kritické hranice 60 procent HDP a vláda slibuje udržet deficit pod třemi procenty HDP, kumulace vysokých schodků v řadě let po sobě může postupně omezit manévrovací prostor budoucích kabinetů.
• Struktura výdajů: Vláda staví na tom, že navýšení deficitu financuje především investice a mandatorní výdaje. Klíčové bude, zda se tyto „prorůstové“ výdaje skutečně promítnou do vyššího ekonomického výkonu, nebo zda část prostředků skončí v málo efektivních projektech.
• Napětí mezi investicemi a škrty: Deklarované desetiprocentní úspory na provozu státu budou muset být v praxi podloženy konkrétními kroky. Pokud se je nepodaří plně naplnit, bude vláda čelit tlaku buď na další zadlužení, nebo na bolestivější škrty.
• Pravidla hry do budoucna: Připravovaná novela zákona o rozpočtové odpovědnosti a přizpůsobení se novým evropským pravidlům určí, jak striktní budou fiskální mantinely v dalších letech. Bude to mít dopad nejen na současnou vládu, ale i na její nástupce.

Rozpočtová diskuse se tak nevede jen o tom, zda je schodek 310 miliard „příliš vysoký“, ale také o tom, jak má vypadat dlouhodobě udržitelná fiskální strategie státu v době, kdy roste tlak na výdaje v oblasti obrany, infrastruktury i sociální politiky. Schvalování rozpočtu ve Sněmovně proto nebude jen technickým cvičením, ale i střetem dvou odlišných pohledů na to, jak rychle si Česká republika může dovolit zadlužovat svou budoucnost.