První letošní ptačí chřipka ve velkochovu: tisíce kachen v Kosičkách čeká likvidace

Veterináři v České republice potvrdili první letošní ohnisko ptačí chřipky v komerčním velkochovu drůbeže. V areálu společnosti Perena v části obce Kosičky-Třesice na Královéhradecku se nákaza objevila u kachen. V chovu je téměř 6800 kusů, které budou muset být zlikvidovány. Případ znovu otevírá otázky biologické bezpečnosti na farmách, rizika šíření nákazy z volně žijících ptáků a dopadů na menší i velké chovatele v roce 2026.

Ohnisko v Kosičkách zapadá do širšího trendu: ptačí chřipka se v Česku v posledních letech objevuje opakovaně jak v komerčních chovech, tak u drobných chovatelů a volně žijících ptáků. Letos už bylo potvrzeno 11 ohnisek v nekomerčních malochovech a nákaza byla prokázána také u uhynulých volně žijících ptáků na 17 místech republiky. Přestože jde primárně o onemocnění zvířat, zásadně zasahuje zemědělský sektor, regionální ekonomiku a vyžaduje rozsáhlá veterinární opatření.

První letošní velkochov v ČR zasažen ptačí chřipkou

Nově potvrzené ohnisko se nachází v komerčním chovu kachen společnosti Perena v obci Kosičky-Třesice v Královéhradeckém kraji. Podle informací Státní veterinární správy (SVS) jde o chov s téměř 6800 kachnami, které budou muset být utraceny, aby se zabránilo dalšímu šíření viru.

Impulsem k zásahu veterinářů byl pokles snášky a změny v produkci, které zaznamenali samotní chovatelé. Ti se obrátili na veterinární lékaře, kteří odebrali vzorky a laboratorní vyšetření následně potvrdilo výskyt ptačí chřipky. Termín likvidace hejna bude upřesněn podle logistických možností a nastavených postupů pro humánní utracení a likvidaci kadáverů.

Podle SVS se jedná o první ohnisko v komerčním velkochovu drůbeže v Česku v roce 2026. Dosud byla všechna letošní potvrzená ohniska v drobných, nekomerčních chovech, kde se chová menší počet kusů drůbeže, často v blízkosti rodinných domů či farem s kombinovanou produkcí.

Domácí

České ocelářství v nejhlubší krizi: výroba padá, dovoz z Ruska roste

České ocelářství zažívá nejhlubší krizi od roku 2009. Výroba surové oceli padá na historická minima, zatímco dovoz – včetně ruské oceli – rychle roste. Co stojí za propadem a jaké má dopady na český průmysl?

Ochranná pásma a mimořádná veterinární opatření

Okamžitě po potvrzení nákazy přistoupila Státní veterinární správa k zavedení standardních krizových opatření. Kolem ohniska budou vymezena dvě pásma:

• tříkilometrové ochranné pásmo,
• desetikilometrové pásmo dozoru.

V těchto zónách budou platit mimořádná veterinární opatření, která mají omezit riziko šíření viru do dalších chovů. Jak uvedl ředitel veterinární sekce SVS Petr Šatrán, v pásmech se počítá s několika klíčovými kroky:

• omezení přesunů drůbeže – bez povolení nebude možné z pásma vyvážet ani do něj dovážet drůbež či ptáky,
• povinné soupisy všech chovů drůbeže – úřady získají detailní přehled o počtech a druzích chovaných ptáků v dotčené oblasti,
• zákaz hromadných akcí s ptactvem – nebudou se moci konat burzy, výstavy či jiné akce, kde dochází ke shromažďování ptáků z různých chovů.

Právě burzy, výstavy a podobné akce jsou podle veterinářů velkým rizikem pro šíření nákaz, neboť na jednom místě dochází ke kontaktu ptáků z různých prostředí a často i s nejasnou zdravotní minulostí. Zákaz těchto akcí v ochranných pásmech je proto standardním nástrojem v boji proti ptačí chřipce.

Opakované problémy ve společnosti Perena

Nové ohnisko v Kosičkách není pro společnost Perena první zkušeností s ptačí chřipkou. Nákaza se u jejích chovů objevila už v minulosti, a to v jiném areálu firmy.

V Nouzově na Nymbursku museli veterináři v minulých letech opakovaně přistoupit k likvidaci kachen kvůli ptačí chřipce. Na stejné farmě došlo ke dvěma výrazným zásahům:

• bylo utraceno přibližně 2000 šestitýdenních kachen,
• při předchozím výskytu nákazy muselo být zlikvidováno 1900 kachen.

Tato opakovaná ohniska ukazují, jak obtížné je dlouhodobě udržet absolutní biologickou bezpečnost v prostředí, kde se chová velké množství vodní drůbeže. Vodní ptáci, včetně kachen, jsou přitom jedním z klíčových článků v koloběhu viru ptačí chřipky mezi volně žijící populací a domácí drůbeží.

Domácí

Největší razie v dějinách českého fotbalu: zásah od ligy po dorost, podezřelých jsou desítky!

Český fotbal zažívá bezprecedentní razii: NCOZ zasahuje od nejvyšší ligy po dorost a zadržuje desítky osob kvůli podezření z korupce a ovlivňování zápasů. FAČR svolává krizové jednání.

Současná situace v ČR: malochovy a volně žijící ptáci

Případ z Kosiček nelze vnímat izolovaně. V roce 2026 bylo na území České republiky dosud potvrzeno:

• 11 ohnisek ptačí chřipky v nekomerčních malochovech,
• výskyt nákazy u uhynulých volně žijících ptáků na 17 místech.

Malochovy představují specifickou kategorii – často jde o chovy pro vlastní spotřebu, s menšími počty kusů, které ale bývají chovány ve volnějších podmínkách, s častějším kontaktem s okolním prostředím a potenciálně i s volně žijícími ptáky. Právě to může zvyšovat riziko zavlečení viru do těchto chovů.

Volně žijící ptáci jsou dlouhodobě považováni za hlavní rezervoár viru ptačí chřipky. V Česku se nákaza u volně žijících ptáků v posledních letech objevuje opakovaně. Loni byla ptačí chřipka potvrzena u volně žijících ptáků na 16 místech, letos už na 17 lokalitách. Tato čísla ukazují, že virus v populaci volně žijících ptáků nadále cirkuluje a představuje trvalé riziko pro domácí drůbež.

Co je ptačí chřipka a koho ohrožuje

Ptačí chřipka je vysoce nakažlivé virové onemocnění zvířat, které postihuje především ptáky. Z domácích druhů je nejnebezpečnější pro:

• kury domácí (slepice, kohouti),
• krůty,
• vodní drůbež (kachny, husy),
• pernatou zvěř,
• exotické ptáky v zajetí,
• další volně žijící druhy ptactva.

Viry ptačí chřipky se běžně vyskytují u volně žijících ptáků, zejména u labutí a divokých kachen. Tyto druhy jsou dlouhodobými přenašeči – virus u nich často nevyvolá tak dramatické klinické příznaky jako u domácí drůbeže, ale mohou jej šířit na velké vzdálenosti, například při migraci.

Ptačí chřipku způsobují chřipkové viry typu A. Zvlášť nebezpečný je podtyp H5N1, který je znám svou vysokou patogenitou pro drůbež a v některých případech může infikovat i jiné druhy zvířat. Onemocnění bylo v minulosti zaznamenáno také u prasat, psů a koček. U lidí se přenos vyskytuje velmi vzácně a za specifických okolností, nicméně pro běžnou populaci nepředstavují současná ohniska v ČR zásadní přímé zdravotní riziko, pokud jsou dodržována veterinární a hygienická opatření.

Jak se virus šíří: klíčová role trusu a kontaminovaného prostředí

Hlavní cestou šíření ptačí chřipky je kontakt s trusem infikovaných ptáků. Virus se vylučuje trusem a sekrety z dýchacích cest a může kontaminovat:

• krmivo,
• napájecí vodu,
• podestýlku,
• povrchy v chovu a okolí.

Domácí drůbež se nejčastěji nakazí pozřením krmiva či vody, která byla kontaminována trusem volně žijících ptáků. Rizikové jsou proto především otevřené napajedla, krmná místa přístupná volně žijícím ptákům a vodní plochy, na kterých se společně pohybují divocí i domácí ptáci.

Dalšími rizikovými faktory jsou pohyb lidí, zvířat a techniky mezi chovy bez dostatečné dezinfekce a ochranných opatření. Virus se může přenášet i na obuvi, oděvu či pracovních pomůckách, pokud přicházejí do styku s kontaminovaným prostředím.

Prevence: jak mohou chovatelé snížit riziko nákazy

Veterináři dlouhodobě zdůrazňují, že nejúčinnější obranou proti ptačí chřipce je prevence, tedy snaha zabránit tomu, aby se virus do chovu vůbec dostal. Základní doporučení pro chovatele zahrnují:

• Chov v uzavřených objektech – ideální je držet drůbež v halách či jiných uzavřených stavbách, kde nemá přímý kontakt s volně žijícími ptáky.
• Omezení přístupu volně žijících ptáků k vodě a krmivu – napáječky a krmná místa by měla být umístěna pod přístřeškem nebo v prostoru, kam se divocí ptáci nedostanou.
• Zabránění pohybu drůbeže na vodních plochách – domácí kachny či husy by neměly sdílet rybníky, tůně či jiné vodní plochy s divokými ptáky.
• Zasíťování výběhů – tam, kde není možné drůbež zcela uzavřít, může pomoci zasíťování venkovních výběhů, které brání vletu volně žijících ptáků.
• Důsledná hygiena a dezinfekce – omezení vstupu cizích osob do chovů, používání dezinfekčních rohoží, oddělené pracovní oblečení a obuv pro práci u drůbeže.

Klíčové je také včasné rozpoznání možného problému. Chovatelé by měli bedlivě sledovat zdravotní stav a chování svého hejna. Podezření na ptačí chřipku může signalizovat:

• zvýšený úhyn drůbeže,
• náhlý pokles snášky,
• výrazný pokles příjmu krmiva či vody,
• změny v chování, apatie, dýchací potíže.

Jakékoli podezření je nutné okamžitě nahlásit krajské veterinární správě. Rychlá reakce může výrazně omezit rozsah škod a zabránit šíření nákazy do dalších chovů v okolí.

Co současný výskyt znamená pro chovatele a další vývoj

První letošní ohnisko ptačí chřipky v komerčním velkochovu v Kosičkách-Třesicích potvrzuje, že ani v roce 2026 není Česká republika z hlediska této nákazy mimo ohrožení. Situace zůstává napjatá jak pro velké producenty drůbeže, tak pro drobné chovatele.

Pro společnost Perena znamená likvidace téměř 6800 kachen bezprostřední ekonomickou ztrátu, ale i organizační zátěž spojenou s čištěním, dezinfekcí a následným obnovením provozu. V širším měřítku mohou opakovaná ohniska v komerčních chovech ovlivňovat trh s drůbežím masem a vejci, a to jak z hlediska cen, tak dostupnosti.

Pro drobné chovatele je případ dalším varováním, že ptačí chřipka není problémem „velkých farem“, ale že se jich může bezprostředně dotknout. Opatření v ochranných pásmech se vztahují na všechny chovy bez ohledu na jejich velikost a mohou znamenat omezení přesunů, povinnost soupisů či zákaz účasti na burzách a výstavách.

Veterinární autority budou v následujících týdnech a měsících detailně sledovat situaci v okolí Kosiček i v dalších regionech. Zda se v roce 2026 podaří udržet počet ohnisek na uzdě, bude záležet nejen na práci veterinárních orgánů, ale i na zodpovědném přístupu samotných chovatelů – od velkých podniků až po majitele několika slepic na dvorku.

Současný vývoj jasně ukazuje, že ptačí chřipka zůstává trvalou součástí evropské i české reality. Přestože ji nelze z volné přírody zcela vymýtit, důsledná prevence, včasné hlášení podezřelých případů a rychlá reakce veterinárních orgánů mohou významně omezit její dopady na zemědělství, ekonomiku i život v postižených regionech.