Konec války v Gaze? Trump spouští riskantní plán, Hamás dostal poslední varování

Druhá fáze amerického plánu na ukončení války v Pásmu Gazy se rozbíhá. Zatímco první etapa přinesla příměří, návrat rukojmích a zintenzivnění humanitární pomoci, nyní se pozornost přesouvá k mnohem ambicióznějším a rizikovějším cílům: úplné demilitarizaci Gazy, vzniku přechodné technokratické palestinské správy a rozsáhlé poválečné obnově území. Klíčovou roli mají sehrát i mezinárodní stabilizační síly a nově vzniklý Národní výbor pro správu Pásma Gazy.

Podle zvláštního zmocněnce prezidenta Donalda Trumpa Steva Witkoffa, který spuštění druhé fáze oznámil na síti X, je nyní rozhodující, zda palestinské frakce – včetně Hamásu – dodrží své závazky. Součástí podmínek je mimo jiné navrácení posledních pozůstatků izraelského rukojmího, který je dosud veden jako nezvěstný v Gaze. Washington dává jasně najevo, že porušení dohody bude mít „vážné následky“.

Od příměří k demilitarizaci: co přinesla první fáze

První etapa dvacetibodového plánu, oznámeného prezidentem Trumpem v roce 2026, byla zaměřena především na okamžité utlumení bojů a řešení nejpalčivějších humanitárních dopadů války.

• Příměří: Plán vedl k dohodě o zastavení palby mezi Izraelem a palestinskými ozbrojenými skupinami v Pásmu Gazy. Příměří vstoupilo v platnost 10. října a přes opakované incidenty se jej podařilo udržet.
• Humanitární pomoc: Výrazně se zvýšil objem dodávek potravin, léků, paliva a dalších nezbytností do zničeného a blokovaného území. Podle americké administrativy právě tento krok zabránil dalšímu masivnímu zhoršování humanitární krize.
• Rukojmí: V rámci dohody došlo k propuštění většiny izraelských rukojmích unesených do Gazy a k předání těl osob, které při zajetí nebo v průběhu konfliktu zahynuly. Posledním neuzavřeným bodem zůstává navrácení ostatků jednoho izraelského rukojmího.

Witkoff v této souvislosti vyzdvihl roli Egypta, Kataru a Turecka, které působily jako klíčoví prostředníci jak mezi Izraelem a palestinskými frakcemi, tak i uvnitř palestinské politické scény. Podle Washingtonu bez jejich diplomatického tlaku a zprostředkování by se první fázi nepodařilo dotáhnout.

Zahraniční

Slovensko omezuje prodej nafty a zavádí dvojí ceny, krok kritizuje i Česko

Slovensko kvůli ropné nouzi omezuje prodej nafty, zavádí limity na tankování a chystá dvojí ceny pro domácí a zahraniční řidiče. Krok budí kritiku i v Česku a může narazit na pravidla EU.

Nová technokratická správa Gazy: kdo bude řídit přechodné období

Těžiště druhé fáze plánu spočívá ve vytvoření nové, dočasné palestinské správy Gazy, která má být postavena na technokratickém, nikoli stranickém základě. Cílem je překlenout období mezi ukončením bojů a případným vznikem stabilní politické reprezentace, která by měla mandát od palestinské veřejnosti.

Jádrem této správy má být Národní výbor pro správu Pásma Gazy (NCAG), patnáctičlenný orgán složený z palestinských osobností s odborným zázemím v oblasti veřejné správy, ekonomiky, bezpečnosti či infrastruktury.

• Vedení výboru: V čele NCAG má stanout Alí Šaas, bývalý náměstek palestinského ministra dopravy, který má zkušenosti i s řízením rozvoje průmyslových zón na palestinských územích.
• Další členové: Podle informací agentury Reuters by mezi členy měli být například šéf obchodní komory v Gaze Ájid Abú Ramadán, někdejší zástupce telekomunikační společnosti Paltel v Gaze Umar Šamálí či bývalý bezpečnostní činitel Palestinské autonomie a odpůrce Hamásu Sámí Nasmán.
• Politické krytí: Podporu vzniku výboru deklarovaly klíčové palestinské frakce – od Hamásu a Palestinského islámského džihádu až po Fatah vedený Mahmúdem Abbásem. Tento konsensus je vnímán jako zásadní předpoklad pro to, aby měla nová správa reálnou autoritu v terénu.

Na práci NCAG má dohlížet Rada míru, v jejímž čele má stát bývalý zvláštní vyslanec OSN pro Blízký východ Nikolaj Mladenov. Rada má plnit roli mezinárodního garanta a supervizora, který bude sledovat, zda přechodná správa postupuje v souladu s dohodnutým plánem a respektuje základní standardy dobré správy a lidských práv.

Demilitarizace a odzbrojení: nejcitlivější část plánu

Nejkontroverznějším a nejnáročnějším prvkem druhé fáze je požadavek úplné demilitarizace Pásma Gazy. Trumpův plán počítá s tím, že Hamás, Palestinský islámský džihád a další ozbrojené skupiny budou muset odevzdat těžké zbraně, raketové arzenály a infrastrukturu určenou k vedení ozbrojeného boje proti Izraeli.

Součástí demilitarizace je:

• Odzbrojení „všech nepovolených ozbrojených osob“: Washington trvá na tom, aby v Gaze působily pouze bezpečnostní složky, které budou podřízené nové technokratické správě a mezinárodnímu dohledu.
• Likvidace tunelů a vojenské infrastruktury: Plán počítá s rozsáhlými inženýrskými operacemi zaměřenými na zničení tunelové sítě a dalších prvků, které Hamás a další skupiny využívaly k útokům na Izrael a k pašování zbraní.
• Bezpečnostní záruky: Výměnou za odzbrojení mají Palestinci získat mezinárodní bezpečnostní garance a postupné stahování izraelských sil z území Gazy.

Právě v této oblasti však panuje největší skepse. Hamás je dlouhodobě označován Spojenými státy a Evropskou unií za teroristickou organizaci a v minulosti opakovaně odmítal jakékoli kroky, které by vedly k úplnému vzdání se zbraní. Americká strana proto otevřeně varuje, že nedodržení dohodnutých kroků bude mít pro hnutí „vážné následky“ – ať už v podobě obnovení vojenského tlaku, či dalších sankcí.

Zahraniční

Silné zemětřesení a hrozba cunami na severovýchodě Japonska

Severovýchod Japonska zasáhlo silné zemětřesení o síle 7,4 stupně, které vyvolalo varování před až třímetrovou vlnou cunami. Úřady nařídily evakuaci a otřesy rozhoupaly i mrakodrapy v Tokiu.

Mezinárodní stabilizační síly a role regionálních aktérů

Trumpův plán výrazně sází na zapojení mezinárodních stabilizačních jednotek, zejména z muslimských zemí. Ty by měly postupně převzít část odpovědnosti za bezpečnost v Gaze v okamžiku, kdy se začne realizovat stahování izraelské armády.

Podle dřívějších vyjádření americké administrativy by mělo jít o kombinaci vojenských a policejních jednotek, které budou působit v úzké koordinaci s novým palestinským výborem a pod mezinárodním mandátem. Cílem je:

• zabránit obnovení ozbrojených struktur Hamásu a dalších skupin,
• poskytnout obyvatelům Gazy základní pocit bezpečí v přechodném období,
• vytvořit prostor pro rekonstrukci infrastruktury a návrat civilního života.

Egypt, Katar a Turecko zůstávají klíčovými prostředníky jak v samotných mírových jednáních, tak v interním palestinském dialogu. Jejich společné prohlášení, v němž podpořily vznik Národního výboru pro správu Gazy a oznámily jmenování Alího Šaase do jeho čela, potvrzuje, že regionální mocnosti jsou připraveny nést část politické odpovědnosti za úspěch či neúspěch tohoto projektu.

Rozsah zkázy a lidské ztráty: proč je obnova tak naléhavá

Plán počítá s rozsáhlou ekonomickou a rekonstrukční pomocí, která má pomoci Gaze postavit se na nohy po jednom z nejničivějších konfliktů v její moderní historii. Podle údajů palestinského ministerstva zdravotnictví, které OSN považuje za spolehlivé, zemřelo v důsledku izraelské vojenské operace v Pásmu Gazy nejméně 71 439 Palestinců. Statistiky nerozlišují mezi civilisty a bojovníky, nicméně zahraniční nevládní organizace odhadují, že více než 80 procent obětí tvoří civilní obyvatelstvo.

Konflikt začal v říjnu 2023 útokem ozbrojenců Hamásu a jeho spojenců na jih Izraele, při němž bylo zabito kolem 1200 lidí, převážně civilistů, a 251 osob bylo uneseno do Gazy. Izraelská armáda reagovala masivní leteckou a následně pozemní operací, která zanechala velkou část Gazy v troskách.

Podle izraelských údajů zahynulo od zahájení pozemní ofenzivy v říjnu 2023 v bojích v Gaze 471 izraelských vojáků. I po vstupu příměří v platnost pokračovaly jednotlivé incidenty – palestinské úřady uvádějí, že od 10. října bylo při izraelských útocích zabito dalších 449 Palestinců, zatímco Izrael hlásí tři padlé vojáky v tomto období.

V této situaci je obnova infrastruktury – od vodovodů a kanalizace přes nemocnice a školy až po energetickou soustavu – jedním z pilířů amerického plánu. Rekonstrukce má být spojena s systémovými změnami v civilní správě, aby se předešlo návratu k předchozímu modelu vlády Hamásu, který kombinoval autoritářskou kontrolu s pokračující militarizací území.

Politická budoucnost Gazy: šance na stabilní správu?

Oficiální cílem druhé fáze je nejen zastavit bojové operace, ale i vytvořit podmínky pro dlouhodobou politickou a bezpečnostní stabilizaci Pásma Gazy. To zahrnuje několik klíčových kroků:

• Upevnění technokratické správy: NCAG má fungovat jako přechodná vláda, která se zaměří na praktické řízení území a obnovu, nikoli na stranickou politiku. Jeho úspěch bude záviset na tom, zda získá důvěru obyvatel a nebude vnímán jako nástroj cizích mocností.
• Postupné stahování izraelských sil: Jakmile se podaří zajistit základní bezpečnost a pokrok v demilitarizaci, má dojít k redukci přítomnosti izraelské armády v Gaze a k převodu odpovědnosti na palestinské a mezinárodní složky.
• Vytvoření podmínek pro budoucí politické uspořádání: Přechodná fáze má podle americké administrativy připravit půdu pro vznik „fungující a stabilní vlády“, která bude mít širší palestinský mandát – ať už v rámci jednotné palestinské autonomie, nebo jiného dohodnutého modelu.

Otázkou zůstává, do jaké míry budou ochotny klíčové palestinské síly – zejména Hamás a Fatah – vzdát se části své moci ve prospěch technokratického orgánu a přijmout vnější dohled. Historie podobných iniciativ v regionu není povzbudivá: řada mírových plánů v minulosti ztroskotala na nedůvěře, vnitřních rozkolech a pokračujícím násilí.

Co může rozhodnout o úspěchu nebo krachu plánu

Trumpův dvacetibodový plán pro Gazu vstupuje do fáze, která bude zásadním testem nejen pro americkou diplomacii, ale i pro regionální aktéry a samotné palestinské frakce. O jeho dalším osudu mohou rozhodnout zejména tyto faktory:

• Postoj Hamásu: Bez reálné ochoty hnutí omezit svou vojenskou kapacitu a akceptovat roli technokratické správy bude demilitarizace spíše na papíře než v praxi.
• Jednota palestinské scény: Podpora ze strany Fatahu, Hamásu, Palestinského islámského džihádu a dalších skupin je zatím deklaratorní. Klíčové bude, zda se podaří předejít vnitřním střetům a boji o vliv v nově vznikajících strukturách.
• Dlouhodobé zapojení mezinárodního společenství: Rekonstrukce Gazy a udržení bezpečnosti si vyžádají roky a značné finanční prostředky. Bez trvalé politické a ekonomické podpory zvenčí hrozí, že se území znovu propadne do chaosu.
• Izraelské bezpečnostní obavy: Izrael bude pečlivě sledovat, zda demilitarizace probíhá skutečně a zda se z Gazy nestane opět základna pro útoky. Jakékoli narušení dohod může vést k obnovení vojenských operací.

Plán, který nyní vstupuje do druhé fáze, je tak kombinací ambiciózní rekonstrukční vize a tvrdých bezpečnostních požadavků. Zda se z Gazy podaří vytvořit stabilnější a méně militarizované území, nebo zda se tento pokus zařadí po bok neúspěšných mírových iniciativ z minulosti, ukážou nadcházející měsíce a roky. Jisté je pouze to, že po letech krvavého konfliktu je prostor pro další selhání mimořádně omezený – a cena za něj by byla pro obyvatele Pásma Gazy i pro celý region opět nesmírně vysoká.