Čech Jan Darmovzal po 500 dnech v venezuelském vězení: boj o zdraví i pomoc dalším vězňům

Jan Darmovzal, český občan zadržený při turistické cestě do Venezuely, strávil ve věznici Rodeo 1 přibližně 500 dní v podmínkách, které popisuje jako nelidské. Po návratu do Česka, kam byl v lednu 2026 dopraven armádním speciálem, se jeho zdravotní stav pomalu zlepšuje, stále však nese následky dlouhodobého pobytu v přelidněné cele, bez adekvátní lékařské péče, v chladu a naprosté izolaci. Ve svém otevřeném dopise a prohlášení pro média nejen líčí, čím si prošel, ale také vyzývá k pomoci těm, kteří ve venezuelských věznicích zůstávají.

Venezuelské úřady Darmovzala zadržely v září 2024 s tvrzením, že se chystal podílet na spiknutí s cílem zavraždit prezidenta Nicoláse Madura a svrhnout tamní vládu. Podle české diplomacie a lidskoprávních organizací šlo o politicky motivované obvinění bez reálného základu. K jeho propuštění nakonec přispěla mezinárodní diplomatická aktivita i zásadní obrat v samotné Venezuele, kde byl autoritářský prezident Maduro na začátku roku 2026 zajat při americké vojenské intervenci.

Nelidské podmínky: zima, špína a trvalý stres

Darmovzal ve svém svědectví popisuje, že většinu z přibližně 500 dnů ve vězení strávil v malé cele o rozměrech zhruba 3,6 × 1,9 metru, kterou sdílel s dalším vězněm. Prostor, který by za běžných okolností sloužil spíše jako úzká komora, se stal domovem na více než rok a čtvrt. Přelidněnost a stísněnost však nebyly jediným problémem.

Efektivní lékařská péče podle něj prakticky neexistovala. Vězni neměli přístup k adekvátní zdravotní pomoci, a to ani v případech vážných zdravotních komplikací. Neustálá zima v prostorách věznice a nulová hygiena vedly podle Darmovzala k častým nemocem a dlouhodobým obtížím. Podmínky byly natolik špatné, že „velmi vážné zdravotní komplikace“ se nevyhnuly téměř nikomu.

Popisuje dny plynoucí v trvalém stresu a nejistotě. Nikdo nevěděl, co přijde další den, či dokonce další hodinu. Vězni byli vystaveni kompletní izolaci od vnějšího světa – neměli přístup k informacím, médiím, ani ke konzultacím se svými zastupitelskými úřady. Konzulární návštěvy byly podle něj zcela vyloučeny, což je v rozporu s běžnými mezinárodními standardy zacházení s cizinci ve vazbě.

Podmínky v Rodeu 1 tak podle jeho líčení nesloužily pouze k výkonu trestu, ale i k systematickému lámání vůle vězňů. Fyzické prostředí – chlad, špína, nedostatek hygieny a zdravotní péče – bylo nedílnou součástí širšího aparátu útlaku.

Domácí

České ocelářství v nejhlubší krizi: výroba padá, dovoz z Ruska roste

České ocelářství zažívá nejhlubší krizi od roku 2009. Výroba surové oceli padá na historická minima, zatímco dovoz – včetně ruské oceli – rychle roste. Co stojí za propadem a jaké má dopady na český průmysl?

Psychický teror a pokusy o sebevraždu

Darmovzal opakovaně zdůrazňuje, že vedle fyzického strádání byla možná ještě horší psychická zátěž. Zacházení s vězni označuje za nelidské, doprovázené neustálými psychickými i fyzickými tresty. Podle jeho svědectví šlo o soustavný tlak, který měl vězně zlomit.

Výsledkem byly opakované pokusy o sebevraždu mezi spoluvězni. Někteří z nich se snažili vzít si život jako jediné východisko z bezvýchodné situace, v níž kombinace izolace, strachu, bolesti a nejistoty překročila hranici snesitelnosti. Tyto zoufalé činy však nevedly ke zlepšení zacházení – naopak podle Darmovzala následovaly „represe“, tedy další zpřísnění podmínek a tresty, které situaci ještě zhoršily.

Psychický tlak podle něj spočíval i v naprosté informační izolaci. Vězni nevěděli, co se děje venku, zda probíhají diplomatická jednání, jak reagují jejich vlády či rodiny. Tato nejistota byla podle jeho slov jedním z nejhorších aspektů pobytu ve vězení. Každý den se nesl v obavách, zda nepřijde další vlna trestů, přesun, nebo zcela nečekané rozhodnutí úřadů.

Darmovzal přiznává, že právě psychická zátěž byla po celou dobu mimořádná a její následky si nese i po návratu do vlasti. Přesto zdůrazňuje, že se jeho stav postupně zlepšuje a že mu pomáhá jak odborná péče, tak zázemí rodiny a přátel.

Od zadržení po propuštění: politický kontext a role mezinárodního tlaku

Venezuelské úřady zadržely Jana Darmovzala v září 2024 během jeho turistické návštěvy země. Obvinily ho, že se chystal podílet na plánu zavraždit prezidenta Nicoláse Madura a svrhnout vládu. Podobná obvinění byla v té době vznesena i proti dalším zahraničním občanům.

České ministerstvo zahraničí tato tvrzení odmítlo jako ničím nepodložená. Nevládní organizace Foro Penal, dlouhodobě monitorující politické procesy ve Venezuele, označila Darmovzala za osobu zadržovanou z politických důvodů. Podle této organizace šlo o součást širšího trendu, kdy venezuelské úřady využívaly obvinění z terorismu či spiknutí k umlčení kritiků a zastrašení zahraničí.

Ve vězení strávil Darmovzal celkem asi 16 měsíců, přičemž klíčovým momentem na cestě k jeho propuštění byla americká vojenská intervence na začátku roku 2026, během níž byl prezident Maduro zajat. Tento zásadní zlom v mocenských poměrech ve Venezuele otevřel cestu k uvolnění části politických represí.

Podle Foro Penal začaly venezuelské úřady po 8. lednu 2026 propouštět větší počet politických vězňů. Do začátku února bylo propuštěno zhruba 350 lidí. Přesto však podle lidskoprávních organizací zůstává za mřížemi ještě více než 700 politických vězňů, jejichž osud je nadále nejistý.

Právě v rámci této širší vlny propouštění se na svobodu dostal i Jan Darmovzal. Česká diplomacie, evropské instituce a řada jednotlivců se podle jeho slov významně podíleli na tom, že se případ udržel v mezinárodní pozornosti a že se nakonec podařilo vyjednat jeho návrat domů.

Domácí

Největší razie v dějinách českého fotbalu: zásah od ligy po dorost, podezřelých jsou desítky!

Český fotbal zažívá bezprecedentní razii: NCOZ zasahuje od nejvyšší ligy po dorost a zadržuje desítky osob kvůli podezření z korupce a ovlivňování zápasů. FAČR svolává krizové jednání.

Návrat domů: armádní speciál, lékařská péče a žádost o soukromí

Darmovzal byl z Venezuely do Prahy převezen armádním speciálem, který přistál 18. ledna 2026 večer. Na palubě nebyl sám – společně s ním cestovali i další tři propuštění vězni z jiných zemí. Podle informací z jeho otevřeného dopisu i z vyjádření českých úřadů šlo o občany Irska, Německa, Albánie, Ukrajiny, Rumunska a Nizozemska, kteří se rovněž stali oběťmi venezuelského režimu.

Po příletu do vlasti byl Darmovzal převezen do Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN), kde se ho ujali lékaři. Podle jeho vlastních slov mu zdravotní stav stále komplikuje každodenní aktivity, nicméně díky odborné péči se postupně zlepšuje. Nejde přitom jen o fyzické následky – dlouhodobý pobyt v nelidských podmínkách a psychický tlak zanechaly stopy, jejichž překonání bude vyžadovat čas.

Ve svém prohlášení proto požádal veřejnost i média o respektování soukromí jeho i jeho rodiny. Zdůraznil, že si všichni prošli mimořádně náročnou zkouškou a že bude nějaký čas trvat, než se jejich životy vrátí do běžných kolejí. Zároveň však ocenil zájem a podporu, které se mu během zadržení i po návratu dostalo.

Poděkování za podporu a výzva k pomoci dalším vězňům

Významná část Darmovzalova prohlášení je věnována poděkování. Zmiňuje rodinu, přátele, odborníky na zahraniční politiku i zástupce nevládních organizací, kteří se jeho případu věnovali. Vyzdvihuje také roli institutu CASLA, jenž dlouhodobě monitoruje porušování lidských práv v Latinské Americe.

Zmínil i konkrétní diplomatické úsilí. Vzpomíná na první fyzickou návštěvu ve vězení, která se podle něj podařila jen díky mimořádnému nasazení diplomatky zastupující Evropskou unii ve Venezuele. Připomíná také posádku letadla, které jej a další bývalé vězně dopravilo z Caracasu do Prahy.

Darmovzal však nechce, aby se podpora, která se během jeho věznění nashromáždila, ztratila s jeho návratem na svobodu. Ve svém prohlášení výslovně uvádí, že by ji rád nasměroval tam, kde je nyní nejvíce potřeba – k osvobození a pomoci dalším politickým vězňům, které venezuelský režim dosud nepropustil.

Připomíná, že mezi těmito lidmi je řada jeho přátel, kteří mu v nejtěžších chvílích pomohli a sdíleli s ním každodenní realitu věznice Rodeo 1. Jeho osobní zkušenost se tak přetavuje v širší apel na solidaritu a pokračující zájem o situaci v zemi, která se i po pádu Madura potýká s dědictvím autoritářského režimu.

Co svědectví Jana Darmovzala vypovídá o Venezuele a lidských právech

Příběh Jana Darmovzala přesahuje individuální osud jednoho českého občana. Je ilustrací hlubší krize právního státu a lidských práv ve Venezuele, která se v posledních letech stala symbolem politické nestability, ekonomického kolapsu a systematických represí vůči opozici i občanské společnosti.

Darmovzalovo svědectví potvrzuje dlouhodobé zprávy lidskoprávních organizací o špatných podmínkách ve venezuelských věznicích: nedostatek zdravotní péče, špatná hygiena, přelidněnost, izolace a používání psychického i fyzického násilí jako nástroje kontroly. Zadržování cizinců pod záminkou údajného spiknutí proti režimu ukazuje na snahu využívat jednotlivce jako rukojmí v mezinárodních vztazích.

Zároveň však případ ukazuje, že mezinárodní tlak a diplomatická práce mohou mít konkrétní výsledky. Zapojení české diplomacie, institucí Evropské unie, nevládních organizací i Spojených států, jejichž intervence vedla k zajetí Madura a následnému propouštění vězňů, přispělo k tomu, že se Darmovzal mohl vrátit domů.

Jeho výzva k pomoci těm, kdo ve venezuelských věznicích zůstávají, připomíná, že příběh nekončí jeho propuštěním. Stovky lidí – Venezuelanů i cizinců – nadále čelí nejistotě, nelidskému zacházení a politicky motivovaným obviněním. Darmovzalův hlas se tak stává součástí širšího tlaku na to, aby se otázka politických vězňů ve Venezuele nevytratila z mezinárodní agendy.

Pro Českou republiku případ zároveň podtrhuje význam aktivní konzulární ochrany občanů v zahraničí a spolupráce s mezinárodními partnery v situacích, kdy se jednotlivci stávají obětí autoritářských režimů. Příběh Jana Darmovzala ukazuje, jak křehká může být bezpečnost cestovatelů v zemích s nestabilní politickou situací, a jak zásadní roli může sehrát kombinace diplomatického úsilí, mediální pozornosti a občanské solidarity.