Tajná síť žhářů v Evropě: Litva ukazuje na GRU a varuje i Česko

Ruská vojenská rozvědka GRU měla v roce 2026 podle litevských vyšetřovatelů stát za pokusem o zapálení podniku, který dodává techniku ukrajinské armádě. Vyšetřování v Litvě přitom odhalilo širší síť žhářských operací napříč několika státy Evropské unie, včetně České republiky, Rumunska a Polska. Tamní bezpečnostní složky mluví o koordinované kampani, jejímž cílem má být zastrašit veřejnost a narušit podporu Ukrajiny.

Podezření míří do Moskvy: co litevští vyšetřovatelé zjistili

Litevská prokuratura a kriminální policie po několikaměsíčním vyšetřování dospěly k závěru, že za pokusem o podpálení litevského podniku dodávajícího rádiové skenery ukrajinské armádě stojí ruská vojenská rozvědka GRU. Podle jejich zjištění nešlo o izolovaný incident, ale o součást širší sítě operací vedených ze zahraničí.

V souvislosti s neúspěšným útokem bylo obviněno šest osob pocházejících ze Španělska, Kolumbie, Kuby, Ruska a Běloruska. Všem hrozí až patnáctileté tresty odnětí svobody. Společným jmenovatelem obviněných jsou podle vyšetřovatelů vazby na Rusko – část z nich v zemi studovala, jiní tam cestovali či mají osobní kontakty.

Zástupce šéfa litevské kriminální policie Saulius Briginas uvedl, že jednotlivé útoky nebyly spontánními činy izolovaných pachatelů. Podle něj existuje skupina osob působících v Rusku, napojená na GRU, která měla akce koordinovat a zadávat konkrétní úkoly najatým vykonavatelům v zahraničí.

Zahraniční

Silné zemětřesení a hrozba cunami na severovýchodě Japonska

Severovýchod Japonska zasáhlo silné zemětřesení o síle 7,4 stupně, které vyvolalo varování před až třímetrovou vlnou cunami. Úřady nařídily evakuaci a otřesy rozhoupaly i mrakodrapy v Tokiu.

Mezinárodní síť: Kolumbijci a Kubánci v ruských službách

Jádro koordinace podle litevské strany tvořili Kolumbijci a Kubánci dlouhodobě žijící v Rusku. Právě tito lidé měli fungovat jako prostředníci mezi ruskými strukturami a najatými pachateli v jednotlivých zemích Evropské unie.

Briginas popsal, že vykonavatelé dostávali přesné instrukce z Ruska – od výběru cílů přes načasování až po způsob provedení. Vyšetřovatelé hovoří o profesionálně organizované síti, která využívá cizince z různých zemí, aby zastřela přímé napojení na ruský stát.

Podle litevského vyšetřování se tato síť pokoušela o útoky v několika státech:

• Litva: pokus o podpálení podniku dodávajícího rádiové skenery ukrajinské armádě;
• Česko: plánované útoky na autobusy, poštovní služby a kino;
• Rumunsko: zaměření na ropnou infrastrukturu;
• Polsko: pokusy o žhářské útoky na stavební sklady.

Tento výběr cílů naznačuje, že nejde pouze o symbolické akce, ale o snahu zasáhnout jak kritickou infrastrukturu, tak veřejné služby a podniky související s podporou Ukrajiny.

Česká stopa: žhářský útok na pražský dopravní podnik

Česká republika se v posledních letech rovněž stala dějištěm incidentů, které bezpečnostní experti spojují s ruskými zájmy. Nejvýraznějším případem je žhářský útok na pražský dopravní podnik, při němž došlo k zapálení vozidel v areálu městského dopravce.

Pražský městský soud poslal v červnu 2026 na osm let do vězení Kolumbijce, který se k útoku přiznal. Soud ho uznal vinným z teroristického útoku a z přípravy dalšího činu. Podle obžaloby měl v plánu pokračovat v dalších sabotážích na infrastruktuře v Česku.

Tehdejší premiér Petr Fiala po útoku veřejně naznačil, že za činem může stát Rusko a že může jít o součást širší kampaně proti zemím podporujícím Ukrajinu. Státní zástupce Martin Bílý ale později upozornil, že důkazy v konkrétní kauze neumožňují jednoznačně prokázat, že šlo o akci „na objednávku“ z Ruska nebo že organizátor přímo pocházel z ruských struktur.

Litevská zjištění však do českého případu vnášejí nový kontext. Podle Briginase se právě stejná skupina propojená s GRU pokoušela organizovat útoky na autobusy, poštu a kino v České republice. Formální propojení s již odsouzeným pachatelem v Praze zatím české orgány oficiálně nepotvrdily, vyšetřování však pokračuje v mezinárodní rovině.

Zahraniční

Apokalypsa ve Venezuele: dvě zemětřesení, 46 tisíc nezvěstných a děsivé odhady obětí

Venezuela čelí jedné z nejhorších katastrof své historie. Dvojice silných zemětřesení zanechala stovky mrtvých, tisíce zraněných a přes 46 tisíc nezvěstných. Odborníci se obávají, že počet obětí může vystoupat až ke statisícům.

Pobaltské státy jako terč: cena za podporu Ukrajiny

Litva, Lotyšsko a Estonsko patří k nejhlasitějším podporovatelům Ukrajiny v rámci Evropské unie a NATO. Pobaltské země, které byly součástí Sovětského svazu, dlouhodobě varují před ruským revizionismem a investují značné prostředky do obrany a bezpečnostních služeb.

Litva v roce 2026 výslovně označila ruskou GRU za organizátora žhářského útoku na obchodní dům IKEA ve Vilniusu, k němuž došlo v květnu téhož roku. Útok měli podle litevských orgánů provést dva ukrajinští občané, které Vilnius považuje za najaté vykonavatele jednající v ruském zájmu. Případ je klasifikován jako teroristický čin.

Tato strategie – využívat cizince či občany třetích zemí – má podle analytiků dvojí efekt. Jednak komplikuje vyšetřování a politické důsledky, protože chybí přímá stopa k ruským občanům či diplomatům. Zároveň umožňuje Moskvu vykreslovat jako nespravedlivě obviňovanou, zatímco vina je formálně na najatých pachatelích.

Evropské varování: žhářské útoky jako nástroj nátlaku

Bezpečnostní složky v několika evropských zemích již dříve upozorňovaly, že žhářské útoky a sabotáže, k nimž došlo zejména v předchozích letech, mohou být součástí širší ruské kampaně. Cílem podle nich není pouze způsobit materiální škody, ale především vyvolat strach, pocit ohrožení a nejistoty.

Podle evropských úřadů mají tyto akce několik možných cílů:

• zastrašit obyvatelstvo a vyvolat dojem, že válka na Ukrajině má přímé dopady na bezpečnost v EU;
• oslabit politickou podporu pro pokračující vojenskou a finanční pomoc Ukrajině;
• otestovat reakci bezpečnostních složek jednotlivých států a odhalit slabá místa v ochraně infrastruktury;
• vytvořit informační chaos a živnou půdu pro dezinformační kampaně.

Litva i další pobaltské země dlouhodobě varují, že Rusko využívá širokou paletu nástrojů – od kybernetických útoků a dezinformací až po fyzické sabotáže – aby oslabilo jednotu Západu. Žhářské útoky na civilní cíle v EU do tohoto rámce zapadají.

Ruské odmítání a informační válka

Moskva veškerá obvinění z organizování žhářských útoků v Evropě odmítá. Ruské úřady tvrdí, že Západ uměle vyhrocuje napětí a podněcuje protiruské nálady, aby odvedl pozornost od vlastních problémů. Ruská strana zároveň obviňuje evropské vlády z rusofobie a zneužívání bezpečnostních témat k domácí politice.

Tato linie obhajoby je součástí širší informační strategie. Na jedné straně Moskva popírá jakoukoli účast na konkrétních incidentech, na straně druhé ruská média a proruské kanály v Evropě využívají samotnou existenci žhářských útoků k budování narativu o „chaosu“ a „neschopnosti“ evropských vlád zajistit bezpečnost.

Výsledkem je informační prostředí, v němž je pro veřejnost obtížné rozlišit mezi doloženými fakty, politickými interpretacemi a dezinformacemi. Pro demokratické státy tak vedle fyzické ochrany infrastruktury vzniká i úkol vysvětlovat občanům kontext a souvislosti těchto incidentů.

Bezpečnostní dopady pro Česko a Evropu

Odhalení litevských vyšetřovatelů má významný dopad na bezpečnostní debatu v celé Evropské unii, včetně České republiky. Pokud se potvrdí, že za sérií žhářských útoků a pokusů o sabotáž stojí koordinovaná síť napojená na ruskou GRU, bude nutné přehodnotit ochranu klíčových objektů i způsob mezinárodní spolupráce.

Pro Česko z toho vyplývá několik konkrétních výzev:

• posílit ochranu dopravní, energetické a komunikační infrastruktury před fyzickými útoky;
• zvýšit výměnu informací s partnery v EU a NATO o podezřelých aktivitách a osobách;
• zaměřit se na možné využívání cizinců jako nástrojů pro provádění sabotáží;
• lépe komunikovat s veřejností o rizicích, aniž by docházelo k šíření paniky.

Zároveň se ukazuje, že hranice mezi „vojenským“ a „civilním“ prostorem je v současných konfliktech stále méně zřetelná. Podniky dodávající techniku pro ukrajinskou armádu, logistické firmy či dopravní podniky se stávají legitimními cíli pro ty, kdo chtějí oslabit podporu Kyjevu, přestože formálně nejde o vojenské objekty.

Co odhalení litevského případu vypovídá o budoucím vývoji

Litevský případ ukazuje, že Evropa čelí dlouhodobé a promyšlené kampani, která se neomezuje na frontovou linii na Ukrajině. Sabotáže, žhářské útoky a další formy nátlaku se stávají součástí širšího konfliktu, v němž jde o politickou vůli evropských států pokračovat v podpoře Kyjeva.

Pro Českou republiku i další země EU to znamená, že bezpečnost nelze chápat pouze v tradičním vojenském smyslu. Stejně důležité jako tanky či rakety je posílení odolnosti společnosti, ochrana kritické infrastruktury a schopnost rychle odhalovat a vyšetřovat operace vedené ze zahraničí.

Současně bude nutné pečlivě vyvažovat bezpečnostní opatření s ochranou právního státu a občanských svobod. Právě otevřenost a transparentnost mohou být v dlouhodobém horizontu jednou z nejúčinnějších odpovědí na skryté operace a dezinformační kampaně, které mají za cíl rozdělit evropské společnosti a podkopat jejich podporu Ukrajině.