Planeta na hraně: rok 2025 láme teplotní rekordy a limity klimatu

Rok 2025 se podle údajů klimatického programu Evropské unie Copernicus zařadil mezi vůbec nejteplejší období v historii měření. Průměrná globální teplota dosáhla 14,97 stupně Celsia a rok se tak stal třetím nejteplejším rokem, jaký kdy vědci zaznamenali. Jen nepatrně zaostal za dosavadními rekordmany – roky 2024 a 2023. Z dlouhodobého hlediska se přitom potvrzuje trend, který klimatologové označují za jednoznačný: posledních 11 let bylo zároveň 11 nejteplejších v historii instrumentálních měření.

Podrobná výroční zpráva služby Copernicus shrnuje nejen samotné teplotní rekordy, ale také klimatické extrémy a hlavní faktory, které za nimi stojí. Ukazuje, že nejde o náhodu ani krátkodobý výkyv, nýbrž o důsledek kombinace lidské činnosti a přirozené proměnlivosti klimatu, která je změnou klimatu dále zesilována. Zpráva současně připomíná, jak nebezpečně blízko se svět dostává k teplotním limitům, na nichž je postavena Pařížská dohoda.

Rok 2025: třetí nejteplejší v historii měření

Podle údajů programu Copernicus dosáhla v roce 2025 průměrná globální teplota 14,97 °C. V porovnání s dosud nejteplejším rokem 2024 byla jen o 0,13 °C nižší a oproti roku 2023, který držel druhou příčku, byl rok 2025 chladnější o pouhou setinu stupně.

V kontextu globálního klimatu jsou to rozdíly, které se mohou zdát zanedbatelné, ale z hlediska dlouhodobých trendů jsou velmi významné. Potvrzují, že se klima posouvá do stále teplejšího režimu. Copernicus zdůrazňuje, že posledních 11 po sobě jdoucích let představuje 11 nejteplejších roků, jaké kdy byly zaznamenány. To je statisticky velmi silný signál, který prakticky vylučuje, že by šlo o náhodnou fluktuaci.

Výroční zpráva také upozorňuje na vývoj v průběhu jednotlivých měsíců. Leden 2025 se stal globálně nejteplejším lednem v historii měření. Většina dalších měsíců roku rovněž patřila k rekordně teplým: každý měsíc kromě února a prosince byl teplejší než stejný měsíc v jakémkoli roce před 2023. To dokládá, že nejde o izolované epizody, ale o trvale zvýšenou úroveň globálních teplot v průběhu celého roku.

Počasí

Teplý a suchý týden nad ČR: slunce, inverze a saharský prach

Česko čeká neobvykle teplý a suchý týden pod vlivem mohutné tlakové výše. Přinese slunce, inverzi, velké rozdíly teplot podle nadmořské výšky i saharský prach na obloze.

Jak daleko jsme od předindustriálního klimatu

Pro posouzení rozsahu změny klimatu používají vědci srovnání s takzvaným předindustriálním obdobím, tedy s dobou před masivním spalováním fosilních paliv a prudkým růstem koncentrací skleníkových plynů v atmosféře. V roce 2025 byla podle Copernicu průměrná globální povrchová teplota vzduchu o 1,47 °C vyšší než v tomto referenčním období.

Tento údaj má zásadní význam pro hodnocení, zda svět plní cíle Pařížské dohody. Ta byla přijata v roce 2015 a státy se v ní zavázaly omezit růst globální teploty výrazně pod 2 °C a ideálně na 1,5 °C nad předindustriální úrovní. Hodnota 1,47 °C znamená, že se svět přiblížil symbolické hranici 1,5 °C na dosah statistické chyby.

Ředitel programu Copernicus Carlo Buontempo v této souvislosti upozorňuje, že vývoj směřuje k překročení tohoto limitu. Zdůrazňuje, že nejde o hypotetickou možnost, ale o prakticky jistý scénář. Klíčová otázka podle něj zní, jak se svět připraví na období za hranicí 1,5 °C a jak zvládne důsledky pro společnost, ekonomiku a přírodní ekosystémy.

Hlavní příčiny oteplování: emise, oceány a El Niño

Meteorologové z programu Copernicus identifikují dva hlavní důvody, proč byly roky 2024 až 2025 mimořádně teplé. Prvním je setrvalé hromadění skleníkových plynů v atmosféře. Emise oxidu uhličitého, metanu a dalších plynů z průmyslu, energetiky, dopravy a zemědělství nadále rostou nebo se drží na vysokých úrovních. Současně klesá schopnost přírodních pohlcovačů – zejména oceánů a lesů – tyto plyny absorbovat. Výsledkem je rostoucí koncentrace skleníkových plynů, která zvyšuje tzv. radiační působení a vede k dalšímu oteplování.

Druhým klíčovým faktorem je podle Copernicu mimořádně vysoká teplota mořské hladiny v celém světovém oceánu. Ta byla v posledních letech ovlivněna mimo jiné jevem El Niño, což je přirozená oscilace v tropickém Pacifiku, která periodicky mění rozložení teplot a srážek na Zemi. Současné epizody El Niño však probíhají v prostředí již otepleném vlivem lidské činnosti, což jejich dopady dále zesiluje.

Teplejší oceány mají několik důsledků:

• Posilují globální oteplování – teplá mořská hladina uvolňuje více tepla do atmosféry a mění cirkulaci vzduchu.
• Zvyšují intenzitu extrémních jevů – teplejší voda podporuje silnější tropické cyklóny, intenzivnější srážky i vlny veder v pobřežních oblastech.
• Ovlivňují ekosystémy – korálové útesy a další mořské organismy se ocitají pod tlakem tepelného stresu a okyselování oceánu.

Copernicus zároveň upozorňuje na další faktory, které se na výsledné teplotě podílejí. Patří mezi ně změny v množství aerosolů (drobné částice v atmosféře, často vznikající spalováním fosilních paliv či při sopečných erupcích), vývoj nízké oblačnosti a odchylky v atmosférické cirkulaci. Tyto jevy mohou krátkodobě oteplování zesilovat nebo naopak mírnit, ale dlouhodobý trend daný růstem skleníkových plynů nemění.

Počasí

Od lijáků k tropům a zpět: Česko čeká bouřlivý teplotní zvrat

Po vydatných lijácích míří do Česka tropická vedra, která rychle ukončí přechod studené fronty se silnými bouřkami. Teplotní zvrat ale sucho v některých regionech nevyřeší.

Pařížská dohoda pod tlakem rostoucích teplot

Pařížská dohoda představuje základní rámec mezinárodní klimatické politiky. Jejím hlavním cílem je udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C a usilovat o omezení oteplení na 1,5 °C oproti předindustriálním hodnotám. Všechny členské státy Evropské unie dohodu ratifikovaly a zavázaly se k postupnému snižování emisí skleníkových plynů.

Data za rok 2025 ovšem naznačují, že prostor pro manévrování se rychle zužuje. Průměrné oteplení 1,47 °C znamená, že svět prakticky dosáhl horní hranice, která je považována za relativně bezpečnou z hlediska zvládnutelnosti dopadů. Vědci přitom upozorňují, že i při dosažení cíle 1,5 °C nelze zcela zabránit výrazným změnám – včetně častějších vln veder, sucha, přívalových dešťů či zvyšování hladiny moří. Překročení této hranice však rizika dále znásobuje a může spustit procesy, které budou obtížně vratné nebo zcela nevratné.

Buontempo i další experti proto zdůrazňují, že debata se postupně posouvá od otázky, zda limit 1,5 °C překročíme, k otázce, o kolik a na jak dlouho. Zároveň nabývá na významu diskuse o přizpůsobení se – tedy o tom, jak chránit obyvatele, infrastrukturu a ekosystémy před dopady již probíhající změny klimatu.

Copernicus: klimatická data z evropského vesmíru

Program Copernicus je součástí širšího vesmírného programu Evropské unie. Je financován z prostředků EU a jeho úkolem je poskytovat pravidelná, vědecky ověřená data o stavu planety a jejího životního prostředí. Zdrojem informací jsou především družice, ale také pozemní měření a modelové výpočty.

Copernicus koordinuje a řídí Evropská komise. Na provozu programu se podílejí členské státy EU a několik specializovaných institucí: Evropská kosmická agentura (ESA), Evropská organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT), Evropské středisko pro střednědobou předpověď počasí (ECMWF) a další agentury. Výsledkem je rozsáhlý systém monitoringu, který pokrývá nejen atmosféru a klima, ale i stav oceánů, půdy, ledovců či kvalitu ovzduší.

Data z programu jsou veřejně dostupná a využívají je vlády, vědecké instituce, firmy i neziskové organizace. V kontextu změny klimatu umožňují sledovat dlouhodobé trendy, vyhodnocovat plnění mezinárodních závazků a plánovat adaptační i mitigační opatření. Zpráva o roce 2025 je jedním z klíčových výstupů, na něž navazují další analýzy a politická rozhodnutí.

Co současné teplotní rekordy znamenají pro budoucnost

Souhrn dat za rok 2025 vysílá jasný signál: globální oteplování pokračuje a tempo, jakým se blížíme k limitům stanoveným Pařížskou dohodou, je rychlejší, než se ještě před několika lety očekávalo. Skutečnost, že posledních 11 let tvoří zároveň 11 nejteplejších v historii měření, potvrzuje, že se klima posunulo do nové fáze.

V praxi to znamená několik věcí:

• Nutnost rychlejšího snižování emisí – bez zásadního omezení spalování fosilních paliv a změn v energetice, dopravě či průmyslu bude oteplování pokračovat a pravděpodobně zrychlovat.
• Rostoucí důraz na adaptaci – státy i města budou muset investovat do ochrany před povodněmi, vlnami veder či suchem, do odolnější infrastruktury i do systémů varování.
• Význam vědeckých dat – programy jako Copernicus jsou klíčové pro pochopení probíhajících změn a pro tvorbu politik založených na faktech, nikoli na dojmech.
• Dopady na ekosystémy a společnost – oteplování ovlivňuje zemědělství, dostupnost vody, zdraví obyvatel i stabilitu ekosystémů, což může mít sekundární ekonomické a sociální důsledky.

Rok 2025 se tak zařazuje do řetězce rekordně teplých let, které ukazují, že změna klimatu není abstraktní hrozbou budoucnosti, ale realitou současnosti. Zda se podaří omezit její rozsah a zvládnout její dopady, bude záviset na politických rozhodnutích, technologickém vývoji i ochotě společností měnit zažité způsoby výroby a spotřeby energie. Data z Copernicu přitom hrají roli jakéhosi klimatického účtu – neúprosně zaznamenávají, jak se Zemi daří či nedaří držet se v mezích, které si sama vytyčila.