Krvavé povstání v Íránu: stovky mrtvých, internet vypnutý a režim na hraně

Írán v roce 2026 zažívá nejrozsáhlejší vlnu protivládních nepokojů za poslední roky. To, co začalo jako protesty proti prudkému zhoršení ekonomické situace a pádu měny, přerostlo během několika dnů v otevřenou výzvu k ukončení teokratického režimu. Zatímco úřady se snaží situaci utajit úplným omezením internetu a mezinárodních telefonických hovorů, nezávislé organizace a svědectví z nemocnic i ulic ukazují na dramatické ztráty na životech a tvrdé zásahy bezpečnostních složek.

Podle lidskoprávních organizací zahynuly při zásazích proti demonstrantům stovky lidí, mezi nimi i děti. Desítky tisíc Íránců v mnoha městech však dál vycházejí do ulic, skandují protivládní hesla a v některých případech dokonce provolávají slávu někdejšímu šáhovi. Režim mezitím obviňuje ze „zahraničního spiknutí“ Spojené státy a Izrael a hovoří o „výtržnících“ a „teroristech“.

Rozbuška: ekonomický kolaps a nespokojenost s životní úrovní

Současná vlna nepokojů se naplno rozhořela 28. prosince 2026, kdy v Teheránu vyšli do ulic obchodníci a drobní podnikatelé. Důvodem byl prudký pokles hodnoty íránské měny rijál, který během krátké doby dramaticky znehodnotil úspory obyvatel a dále zvýšil již tak vysoké ceny základních potravin a energií.

Protesty obchodníků se rychle rozšířily za hranice hlavního města. Přidali se k nim vysokoškolští studenti, zaměstnanci státních podniků i lidé ze střední třídy, kteří se dlouhodobě potýkají s vysokou nezaměstnaností, inflací a nedostatkem perspektivy. Ekonomické požadavky se postupně proměnily v politické – kritika zdražování a korupce se změnila v otevřené výzvy k pádu islámské republiky.

Současné nepokoje tak navazují na předchozí vlny demonstrací, které vypukly po smrti Mahsy Amíníové v policejní cele na přelomu let 2022 a 2023. Zatímco tehdejší protesty byly vyvolány především represivním uplatňováním náboženských pravidel a postavením žen, nynější vlna je mnohem širší a silněji propojená s ekonomickým zoufalstvím celé společnosti.

Zahraniční

Silné zemětřesení a hrozba cunami na severovýchodě Japonska

Severovýchod Japonska zasáhlo silné zemětřesení o síle 7,4 stupně, které vyvolalo varování před až třímetrovou vlnou cunami. Úřady nařídily evakuaci a otřesy rozhoupaly i mrakodrapy v Tokiu.

Tvrdý zásah režimu: stovky mrtvých, tisíce zatčených

Podle různých lidskoprávních organizací patří současné zásahy bezpečnostních složek k nejbrutálnějším od krvavého potlačení protestů v roce 2019. Čísla, která přicházejí z Íránu prostřednictvím aktivistických sítí a lékařů, se liší, všechna však ukazují na mimořádně vysoké ztráty na životech.

• Human Rights Activists News Agency (HRANA) hovoří o nejméně 538 mrtvých, z toho 490 demonstrantů a 48 příslušníků bezpečnostních složek.
• Tato organizace zároveň uvádí, že bylo zadrženo více než 10 600 lidí, přičemž upozorňuje, že počet obětí i zatčených pravděpodobně dále poroste.
• Iran Human Rights (IHR) se sídlem v Oslu ve své dřívější bilanci mluví o 192 potvrzených obětech, ale upozorňuje, že podle neověřených informací může skutečný počet přesahovat několik stovek až 2 000 mrtvých.

Rozdíly v číslech souvisejí s chaotickou situací v zemi a s obtížným ověřováním údajů. Íránská vláda dosud nepublikovala žádnou oficiální bilanci mrtvých ani zraněných, což vytváří prostor pro spekulace i záměrné zamlčování. Lidskoprávní organizace zdůrazňují, že své statistiky pravidelně aktualizují na základě ověřených svědectví z nemocnic, od místních aktivistů a rodin obětí.

Další dramatický pohled nabízejí svědectví z teheránských nemocnic. Podle informací, které získal zahraniční tisk od anonymního lékaře, zaznamenalo jen šest nemocnic v Teheránu minimálně 217 mrtvých demonstrantů, většinou po zásahu ostrou municí. Tyto údaje nelze nezávisle potvrdit, nicméně zapadají do celkového obrazu tvrdých zásahů bezpečnostních složek.

Organizace Iran Human Rights upozorňuje také na zvlášť tragický rozměr protestů: mezi zabitými je podle jejích informací nejméně devět dětí mladších 18 let. Zároveň varuje před „vážným rizikem hromadných poprav“ osob, které byly během demonstrací zadrženy a mohou čelit obviněním z „povstání proti Bohu“ či „terorismu“, za něž íránské zákony umožňují trest smrti.

Demonstrace od ekonomických požadavků k otevřené výzvě k pádu režimu

V prvních dnech protestů dominovala hesla týkající se drahoty, nezaměstnanosti a korupce. S rostoucí brutalitou zásahů a počtem mrtvých se však tón demonstrací změnil. Na mnoha místech začali lidé skandovat přímo proti nejvyššímu vůdci Alímu Chameneímu a celému teokratickému systému.

V Teheránu, na náměstí Heráví a bulváru Kešavarz, zazněla hesla jako „Tento rok je rokem krve, Alí bude svržen“ či jednoduše „Svoboda“. V některých čtvrtích hlavního města lidé zapalovali ohně, stavěli improvizované barikády a pokračovali v nočních protestech navzdory střelbě a zatýkání.

Významným symbolem změny nálady je také návrat monarchistických hesel. Na některých demonstracích lidé skandují „Ať žije šáh“, což je v současném Íránu nejen krajně provokativní, ale může být podle tamních zákonů posuzováno jako zločin s hrozbou trestu smrti. Syn svrženého šáha, bývalý korunní princ Rezá Pahlaví, který žije v exilu, vyzval Íránce, aby pokračovali v demonstracích a znovu zaplnili náměstí v centrech měst.

Protesty se neomezují jen na Teherán. Tisícové davy byly hlášeny například z Mašhadu, druhého největšího íránského města a rodiště nejvyššího vůdce Chameneího, dále z měst Karadž, Hamadán a Isfahán. Záběry, které zveřejnila polostátní agentura Fars, ukazují demonstranty v Isfahánu, jak zapalují ohně a používají zápalné lahve; režim tato videa využívá k tvrzení, že čelí „ozbrojeným gangům“.

Zahraniční

Apokalypsa ve Venezuele: dvě zemětřesení, 46 tisíc nezvěstných a děsivé odhady obětí

Venezuela čelí jedné z nejhorších katastrof své historie. Dvojice silných zemětřesení zanechala stovky mrtvých, tisíce zraněných a přes 46 tisíc nezvěstných. Odborníci se obávají, že počet obětí může vystoupat až ke statisícům.

Reakce režimu: vypnutý internet, obvinění z „cizího spiknutí“ a tvrdší rétorika

Jedním z prvních kroků íránských úřadů bylo rozsáhlé omezení informačních toků. Podle monitorovací skupiny NetBlocks trvá celostátní výpadek internetu již desítky hodin, přičemž v některých regionech je přístup k síti prakticky nulový. Současně jsou blokovány mezinárodní telefonní hovory, což výrazně ztěžuje nejen kontakt s okolním světem, ale i nezávislé ověřování situace v terénu.

Kritici upozorňují, že podobný postup použil režim již v roce 2019, kdy během několika dní krvavě potlačil protesty proti zvýšení cen paliv. Tehdy byl internet rovněž vypnut a až s odstupem týdnů se ukázalo, že při zásazích zahynuly stovky lidí. Obavy, že se scénář z roku 2019 opakuje, potvrzují i nynější zprávy o vysokém počtu mrtvých a zraněných.

Bezpečnostní složky – policie, revoluční gardy i polovojenské jednotky – dostaly podle státních médií pokyn „jednat bez slitování“ s těmi, které režim označuje za „výtržníky“ a „ozbrojené teroristy“. Policejní šéf v rozhovoru pro státní televizi prohlásil, že „míra konfrontace“ v posledních dnech výrazně vzrostla a že byly zatčeny „významné postavy“ protestního hnutí, aniž by uvedl konkrétní jména či počty.

Prezident Masúd Pezeškján, dosud vnímán jako představitel umírněnějšího a reformního křídla, přitvrdil svou rétoriku. Ve vystoupení v televizi sice prohlásil, že „představitelé budou lidem naslouchat“, zároveň však vyzval občany, aby se distancovali od „výtržníků a teroristů“ a nedovolili jim „destabilizovat společnost“. Spojené státy a Izrael obvinil z podněcování nepokojů s cílem „zasít chaos a rozvrat v Íránu“.

Státní média mezitím odvysílala záběry provládních shromáždění a videa, na nichž údajní demonstranti střílejí na bezpečnostní složky. Tato selektivní prezentace má posílit narativ režimu, že čelí organizovanému násilí, nikoli spontánnímu lidovému odporu.

Mezinárodní ozvěna a obavy z další eskalace

Situace v Íránu přirozeně přitahuje pozornost mezinárodního společenství. Lidskoprávní organizace jako Iran Human Rights či HRANA vyzývají vlády demokratických států i mezinárodní instituce k rychlé a razantní reakci. Upozorňují nejen na vysoký počet mrtvých, ale i na riziko hromadných poprav, mučení zadržených a dalších represí, které se mohou odehrávat mimo zrak veřejnosti.

V zahraničních médiích se objevily informace, že Spojené státy mají připravené varianty vojenských plánů pro případ další eskalace napětí v regionu, konkrétně v souvislosti s Íránem. Podle amerických zdrojů však žádné rozhodnutí o případném útoku nepadlo. I tato zpráva ale přispívá k napjaté atmosféře a posiluje rétoriku íránských představitelů o „vnějším nepříteli“.

Současně se objevují videa z Íránu, která jsou zřejmě šířena přes satelitní spojení, například prostřednictvím služeb typu Starlink. Záběry z mobilních telefonů, ověřované zahraničními redakcemi, potvrzují rozsah demonstrací, přítomnost ostré střelby i brutální zásahy proti neozbrojeným protestujícím. Kontrast mezi oficiálním obrazem „omezených nepokojů“ a realitou v ulicích je tak stále zřetelnější.

Co současná vlna protestů vypovídá o budoucnosti Íránu

Protesty, které propukly koncem roku 2026, představují pro íránský režim největší výzvu od předchozích masových nepokojů. Spojují totiž několik trendů, které se v zemi kumulují již delší dobu: hlubokou ekonomickou krizi, ztrátu důvěry v politické elity, generační frustraci mladých Íránců a odpor vůči náboženskému dohledu nad každodenním životem.

Skutečnost, že demonstranti už nevolají jen po reformách, ale stále častěji po úplném konci teokratického systému, ukazuje na zásadní posun ve společenské atmosféře. Slogany velebící někdejší monarchii či otevřené výzvy ke svržení Chameneího by ještě před několika lety zaznívaly jen ojediněle; dnes se šíří velkými městy a nacházejí odezvu i mimo tradiční opoziční kruhy.

Na druhé straně režim stále disponuje rozsáhlým aparátem bezpečnostních složek, zkušenostmi s potlačováním nepokojů a kontrolou médií i soudů. Krátkodobě tak může být schopen protesty brutální silou utlumit, zejména pokud se mu podaří udržet loajalitu klíčových složek, jako jsou revoluční gardy. Vypnutí internetu a informační blokáda navíc ztěžují koordinaci protestního hnutí a jeho mezinárodní podporu.

Výsledek současné krize tak zůstává otevřený. Jisté je, že i v případě krátkodobého potlačení demonstrací zanechá tato vlna nepokojů hlubokou stopu v íránské společnosti. Stovky mrtvých, tisíce zatčených a masové nasazení síly proti vlastním občanům dále podkopávají legitimitu režimu, který se již léta opírá spíše o strach než o skutečný souhlas obyvatel.

Pro mezinárodní společenství představuje současná situace test schopnosti reagovat na rozsáhlé porušování lidských práv v zemi, která hraje klíčovou roli v regionální bezpečnosti. Zda se dočkáme pouze verbálních odsudků, nebo i konkrétních kroků – od diplomatického tlaku až po cílené sankce vůči představitelům režimu – může ovlivnit nejen další vývoj v Íránu, ale i vyhlídky podobných hnutí v jiných autoritářských státech.

Jedno je však už nyní zřejmé: protesty roku 2026 potvrdily, že pod povrchem zdánlivě stabilní teokratické moci roste silná a odhodlaná společenská opozice, která se nespokojí s kosmetickými ústupky. Írán vstoupil do období, v němž se bude stále naléhavěji rozhodovat o tom, zda se vydá cestou další represe, nebo postupné politické změny.