Hrozí rozpad NATO kvůli Grónsku? Trumpův plán děsí Evropu

Grónsko se v roce 2026 stalo nečekaným epicentrem napětí uvnitř Severoatlantické aliance. Americký prezident Donald Trump znovu otevřel svou dlouhodobou ambici dostat ostrov pod kontrolu Spojených států – a tentokrát nevyloučil ani možnost použití síly. To vyvolalo silnou odezvu v Dánsku, které je formálním suverénem nad územím Grónska, v samotném Grónsku i mezi evropskými spojenci.

Na jedné straně stojí Washington, který argumentuje národní bezpečností, strategickou polohou a nerostným bohatstvím Arktidy. Na druhé straně Kodaň a Nuuk, které shodně trvají na tom, že ostrov „není na prodej“ a že jakákoliv změna statusu musí probíhat mírovou cestou a v rámci aliance. Do debaty se nově vložil i český prezident Petr Pavel, jenž při návštěvě Ukrajiny varoval, že americká anexe Grónska by byla „vážnou hrozbou“ pro NATO a její principy.

Napětí se tak neodehrává mezi tradičními rivaly, ale uvnitř samotné aliance, která se dosud prezentovala jako jednotný blok. Otázka zní: jak vážná je tato krize a co může znamenat pro budoucnost NATO?

Proč je Grónsko pro Spojené státy strategickým cílem

Grónsko je autonomní území v rámci Dánského království, rozkládající se mezi Severním ledovým a Atlantským oceánem, východně od kanadského arktického souostroví. S rozlohou přibližně 2,17 milionu kilometrů čtverečních jde o největší ostrov světa, přičemž více než 80 procent jeho povrchu pokrývá stálý ledový příkrov. Hlavním městem je Nuuk.

Pro Washington má ostrov několik klíčových významů:

• Vojensko-strategická poloha: Grónsko leží na nejkratších trasách mezi Severní Amerikou a Eurasií. Z hlediska včasné výstrahy proti raketovým útokům či leteckým operacím je Arktida „první linií“. Na ostrově se nachází klíčová americká základna Pituffik (dříve Thule), která je součástí systému protivzdušné a protiraketové obrany.
• Rostoucí význam Arktidy: S postupujícím táním ledu se otevírají nové námořní trasy a přístup k nerostným surovinám. Arktida se stává pro velmoci prostorem soutěže o vliv, přítomnost a ekonomické příležitosti. Kontrola nad Grónskem by Spojeným státům poskytla výraznou výhodu.
• Nerostné bohatství: Pod grónským ledem se podle odhadů nacházejí významné zásoby nerostných surovin, včetně vzácných zemin, ropy a dalších strategických komodit. Ty jsou atraktivní jak z ekonomického, tak z bezpečnostního hlediska.

Donald Trump se netají tím, že jeho zájem má i osobní rovinu. V rozhovorech opakovaně zdůraznil, že mu nejde pouze o nějakou dílčí dohodu, ale o samotné „vlastnictví“ ostrova, které označuje za psychologicky významné. Podle jeho slov by jiný prezident mohl mít jiný názor, ale on je přesvědčen, že se v podobných odhadech „dosud nemýlil“.

Americká administrativa oficiálně pracuje s variantou odkupu, nikoliv invaze. Ministr zahraničí Marco Rubio ujistil spojence, že Washington zvažuje finanční nabídku – v zákulisí se mluví až o 700 miliardách dolarů, tedy zhruba 14,5 bilionu korun. Trump však svými výroky, v nichž nevylučuje ani použití síly, zpochybňuje čistě ekonomický charakter celé iniciativy.

Zahraniční

Silné zemětřesení a hrozba cunami na severovýchodě Japonska

Severovýchod Japonska zasáhlo silné zemětřesení o síle 7,4 stupně, které vyvolalo varování před až třímetrovou vlnou cunami. Úřady nařídily evakuaci a otřesy rozhoupaly i mrakodrapy v Tokiu.

Diplomatická jednání a eskalace rétoriky

Napětí kolem Grónska zesílilo na přelomu let 2025 a 2026. Vyvrcholilo 14. ledna 2026, kdy se uskutečnilo jednání mezi Dánskem, Grónskem a Spojenými státy. U stolu zasedli ministři zahraničí všech tří stran a americký viceprezident J. D. Vance. Podle dánského šéfa diplomacie Larse Løkke Rasmussena zůstávají rozdíly zásadní, přesto jednání označil za upřímné a konstruktivní.

Schůzka byla svolána poté, co Donald Trump znovu otevřeně mluvil o ambici „ovládnout“ Grónsko a odmítl vyloučit vojenské řešení. Tyto výroky šokovaly spojence v NATO. Rubio se následně snažil tón zmírnit a zdůrazňoval, že Washington preferuje nákup, nikoliv invazi. Před samotným jednáním však Trump opět přitvrdil – na sociálních sítích zesměšňoval dánskou obranu, kterou přirovnal k „dvěma psím spřežením“, a prohlásil, že „cokoli menšího než americká kontrola Grónska je nepřijatelné“.

Dánsko reagovalo zvýšením vojenské přítomnosti v okolí ostrova. V oblasti probíhá alianční cvičení Arctic Endurance zaměřené na operace v extrémních arktických podmínkách. Na manévrech se podílejí také Německo, Francie, Švédsko a Norsko. Oficiálně jde o standardní posilování obranyschopnosti v Arktidě, v kontextu současného sporu však cvičení vysílá i politický signál jednoty evropských spojenců a jejich odhodlání bránit stávající uspořádání.

Grónsko i Dánsko opakovaně zdůrazňují, že ostrov není na prodej a že Gróňané nemají zájem o připojení ke Spojeným státům. Středeční washingtonské jednání mezi grónskými, dánskými a americkými diplomaty tak podle dostupných informací pouze potvrdilo, že v klíčové otázce – vlastnictví a statusu ostrova – trvá zásadní rozpor.

Varování z Evropy: konflikt uvnitř aliance by nahrál protivníkům

Do sporu nyní výrazně vstupují i evropští lídři. Dánská premiérka Mette Frederiksenová podle citací z jednání prohlásila, že americká anexe Grónska by znamenala „konec NATO“. Tím upozornila, že by se aliance poprvé v historii ocitla v situaci, kdy jeden zakládající člen vojensky zasahuje proti jinému členu kvůli území.

Podobně se vyjádřil i český prezident Petr Pavel, který při návštěvě Ukrajiny komentoval grónskou krizi. Podle něj lze jakékoliv americké výhrady ohledně zabezpečení Grónska řešit v rámci spojeneckých struktur, nikoli silovým postupem.

„Ať už je výhrada Spojených států ve vztahu ke Grónsku a zajištění obrany jakákoliv, tak je řešitelná v rámci spojeneckých jednání,“ uvedl. Zdůraznil, že Dánsko jasně deklarovalo ochotu jednat o větší americké přítomnosti na ostrově – ať už jde o četnost cvičení, technické zabezpečení, nebo průzkum a využití nerostného bohatství. Podle Pavla proto „nedává smysl“ uvažovat o silových opatřeních, pokud je druhá strana otevřena dialogu.

Český prezident se odvolal i na slova dánské premiérky a její varování před „koncem NATO“. Americké převzetí ostrova proti vůli Dánska by podle něj představovalo „vážnou hrozbu“ pro důvěryhodnost aliance i pro její základní principy – zejména pro zásadu kolektivní obrany a vzájemné solidarity. Konflikt uvnitř aliance by podle Pavla jednoznačně nahrál protivníkům NATO, kteří se dlouhodobě snaží o její oslabení a rozdělení.

„Tohle by jim opravdu jenom nahrálo a já věřím, že to si nepřejí ani evropští spojenci, ani Spojené státy,“ dodal Pavel s tím, že aliance by měla „sednout ke stolu“ a hledat řešení, jak zvýšit bezpečnost Grónska v rámci stávajících struktur.

Zahraniční

Apokalypsa ve Venezuele: dvě zemětřesení, 46 tisíc nezvěstných a děsivé odhady obětí

Venezuela čelí jedné z nejhorších katastrof své historie. Dvojice silných zemětřesení zanechala stovky mrtvých, tisíce zraněných a přes 46 tisíc nezvěstných. Odborníci se obávají, že počet obětí může vystoupat až ke statisícům.

Veřejné mínění v USA: omezená podpora a obavy z dopadů

Trumpova snaha získat Grónsko není zcela v souladu ani s náladami americké veřejnosti. Podle průzkumu agentur Reuters/Ipsos podporuje ideu „získat Grónsko“ pouze zhruba 17 procent Američanů, zatímco 47 procent je proti. Přibližně dvě třetiny respondentů vyjadřují obavy, že by takový krok poškodil vztahy se spojenci v Evropě a v NATO.

Ještě menší je podpora vojenského řešení: pro použití síly se vyslovuje jen malé minimum, kolem čtyř procent dotázaných. To naznačuje, že i když část veřejnosti může vnímat Grónsko jako potenciální strategické aktivum, rozhodně nepodporuje cestu, která by vedla k přímému konfliktu s Dánskem a k destabilizaci aliance.

Tento rozpor mezi prezidentskou rétorikou a náladami voličů může sehrát roli v tom, jak daleko bude Bílý dům ochoten v tlaku na Kodaň a Nuuk zajít. Zároveň je signálem pro evropské partnery, že americká společnost není jednotně naladěna na konfrontační kurz.

Možné scénáře dalšího vývoje a dopady na NATO

Přestože všechny zúčastněné strany považují přímý vojenský střet mezi spojenci za nepravděpodobný, už samotná veřejná debata o této možnosti má zásadní politické důsledky. Otevírá totiž otázku, jak pevná je soudržnost aliance v době, kdy se zájmy jejích klíčových členů mohou zásadně rozcházet.

Nabízí se několik možných scénářů dalšího vývoje:

• Intenzivní vyjednávání v rámci NATO: Nejpravděpodobnější cestou je posílení aliančních konzultací, jak navrhuje Petr Pavel. Dánsko už naznačilo ochotu vyjednávat o větší americké vojenské přítomnosti v Grónsku, rozšíření cvičení i společném průzkumu surovin. Tato varianta by umožnila Spojeným státům posílit své postavení v Arktidě, aniž by došlo ke změně suverenity nad ostrovem.
• Ekonomická a politická dohoda: Vedle vojenské dimenze může vzniknout komplexní balík dohod zahrnující investice do grónské infrastruktury, sdílení výnosů z těžby či technologickou spolupráci. Washington by tak získal hlubší vliv, aniž by vyvolal otevřenou krizi v alianci.
• Prohlubování napětí: Pokud by Trump pokračoval v ostré rétorice a opakovaně zmiňoval možnost použití síly, mohlo by to vyvolat protitlak v Evropě, posílit hlasy volající po větší evropské autonomii v oblasti bezpečnosti a oslabit důvěru v americké závazky v rámci NATO.
• Extrémní scénář – jednostranný krok USA: Varianta, kterou evropští lídři označují za „konec NATO“. Jakýkoli jednostranný silový postup Spojených států proti Dánsku by znamenal bezprecedentní porušení základních principů aliance a téměř jistě by vedl k hluboké krizi či faktickému rozpadu současného modelu kolektivní obrany.

Bez ohledu na konkrétní vývoj je zřejmé, že grónská krize už nyní testuje schopnost NATO zvládat interní spory a sladit národní ambice s kolektivním zájmem. V době, kdy aliance čelí vnějším výzvám od Ruska po Čínu, jde o zkoušku, která může zásadně ovlivnit její budoucí podobu.

Co grónská krize ukazuje o budoucnosti aliance

Debata o Grónsku v roce 2026 odhaluje několik klíčových trendů, které budou formovat budoucnost transatlantického spojenectví:

• Arktida jako nové geopolitické bojiště: Region, který byl dlouho na okraji zájmu, se stává strategickým prostorem, kde se střetávají zájmy velmocí. NATO bude muset definovat svou roli v Arktidě tak, aby chránilo bezpečnost členských států, aniž by vyvolalo nekontrolovanou eskalaci.
• Národní ambice vs. kolektivní pravidla: Případ Grónska ukazuje, jak křehká může být rovnováha mezi národními strategickými cíli a závazky vyplývajícími z členství v alianci. Pokud by některý z klíčových členů začal tyto závazky obcházet, mohlo by to podkopat důvěru, na níž je NATO postaveno.
• Význam včasného dialogu: Výzvy Petra Pavla a dalších evropských představitelů ke „společnému stolu“ naznačují, že prevencí podobných krizí je otevřená a včasná komunikace. Pokud jsou spojenci ochotni jednat o posílení přítomnosti či sdílení zdrojů, snižuje se prostor pro radikalizaci postojů.
• Role veřejného mínění: Omezená podpora americké veřejnosti pro získání Grónska, zvláště vojenskou cestou, připomíná, že i v otázkách strategické politiky hraje demokracie svou roli. Politici musí zohledňovat nejen vojenské a ekonomické kalkulace, ale i legitimitu kroků v očích voličů.

Grónsko se tak z izolovaného arktického ostrova proměnilo v symbol širšího dilematu: jak sladit národní ambice velmocí s principy kolektivní bezpečnosti, na nichž stojí poválečný mezinárodní řád. Způsob, jakým NATO tuto krizi zvládne – či nezvládne – může být precedentem pro řešení dalších sporů uvnitř aliance v nadcházejících letech.