Hořící Teherán a výkřiky „Ať žije šáh!“ Může se íránský režim zhroutit už brzy?

V Íránu se už téměř dva týdny valí vlna nepokojů, jaké země nezažila několik posledních let. Původně ekonomické demonstrace proti propadu měny a zhoršujícím se životním podmínkám se rychle proměnily v otevřenou výzvu k pádu islámské republiky. Protesty zasáhly desítky měst ve všech provinciích, v ulicích hoří auta, lidé strhávají bezpečnostní kamery a skandují hesla namířená přímo proti nejvyššímu duchovnímu vůdci Alímu Chameneímu. Režim reaguje tvrdými zásahy, střelbou do davu i vypínáním internetu – a zároveň obviňuje Spojené státy a Izrael z podněcování „teroristických agentů“.

Podle organizací monitorujících situaci v zemi si střety mezi demonstranty a bezpečnostními složkami vyžádaly už několik desítek mrtvých a tisíce zadržených. Některé analýzy hovoří o tom, že islámská republika se ocitá v nejvážnější krizi od své vzniku a že režim ajatolláhů čelí podobné situaci, jaká v roce 1979 smetla monarchii šáha Pahlavího.

Jak protesty začaly a proč se tak rychle vyhrotily

Demonstrace vypukly 28. prosince 2026 v Teheránu. První do ulic vyšli především obchodníci a drobní podnikatelé, kteří se dostali pod drtivý tlak kvůli prudkému poklesu hodnoty íránské měny a rostoucím cenám. Zpočátku šlo o relativně poklidné protesty namířené proti hospodářské politice vlády a neschopnosti řešit inflaci a nezaměstnanost.

Během několika dní se ale situace dramaticky změnila. Ekonomické požadavky rychle ustoupily do pozadí a demonstrace získaly zřetelně politický charakter. K obchodníkům se přidali vysokoškolští studenti, zaměstnanci veřejného sektoru i obyvatelé chudších čtvrtí velkých měst. Protesty se rozšířily z Teheránu do dalších center a následně prakticky do celé země.

Podle americké Zpravodajské agentury aktivistů pro lidská práva (HRANA) zasáhla vlna nepokojů už 111 měst ve všech 31 íránských provinciích. Jde tak o jedny z nejrozsáhlejších demonstrací posledních let. Analytická skupina Critical Threats Project (CTP) zaznamenala nejméně 15 případů, kdy bezpečnostní složky použily ostrou střelbu proti demonstrantům, a to zejména v Teheránu a provinciích Fárs, Kermánšáh a Čahármahál a Bachtijárí.

Právě kombinace hluboké ekonomické krize a dlouhodobé politické frustrace vysvětluje, proč se protesty tak rychle vymkly kontrole. Jak upozorňují komentáře západních médií, režim ajatolláhů se jeví jako čím dál více odtržený od každodenní reality obyčejných Íránců – podobně jako někdejší šáh v závěru své vlády.

Zahraniční

Slovensko omezuje prodej nafty a zavádí dvojí ceny, krok kritizuje i Česko

Slovensko kvůli ropné nouzi omezuje prodej nafty, zavádí limity na tankování a chystá dvojí ceny pro domácí a zahraniční řidiče. Krok budí kritiku i v Česku a může narazit na pravidla EU.

Tvrdý zásah bezpečnostních složek: střelba, razie v nemocnicích a vypnutý internet

Reakce íránských bezpečnostních složek je mimořádně tvrdá. Podle HRANA bylo zabito nejméně 34 demonstrantů, jiné zdroje hovoří už o minimálně 45 obětech. Zatčeno bylo přes 2200 lidí. Perské vysílání BBC dokázalo identifikovat více než dvacet mrtvých, skutečný počet obětí však může být výrazně vyšší – i kvůli omezenému přístupu k informacím.

Policie a polovojenské jednotky pořádkových sil zasahují slzným plynem i ostrou střelbou. Na amatérských záběrech, které se přes blokádu internetu dostaly na sociální sítě a do zahraničních médií, je vidět, jak uniformovaní muži pálí do davu, zatímco demonstranti házejí kameny a zakládají ohně v ulicích.

Režim se snaží omezit šíření informací a koordinaci protestů také technologicky. V některých oblastech, například v provinciích Čahármahál a Bachtijárí, Malíkšáhí či Abadán, byl úplně vypnut internet a přerušeny byly i mezinárodní telefonické spojení. Navzdory tomu se protesty daří udržet a v některých městech dokonce zesílily.

Výjimečně brutální zásah byl zaznamenán v Malekšáhí v provincii Ílám, kde podle svědectví policisté vtrhli do nemocnice a násilím vytahovali z lůžek zraněné demonstranty. Tento postup kritizovalo dokonce i médium napojené na vládní kruhy, které jej označilo za „možnou chybu, kterou je potřeba přijmout“.

Íránská státní média dlouho o protestech mlčela, nebo je zmiňovala jen okrajově. Teprve po téměř dvou týdnech nepokojů změnila tón a začala účastníky demonstrací označovat za „teroristické agenty“ Spojených států a Izraele. Současně státní agentura FARS poprvé přiznala oběti i na straně bezpečnostních složek – podle ní bylo dosud zabito pět příslušníků policie a pořádkových jednotek, včetně dvou policistů ve městě Lordegán.

„Smrt diktátorovi“ a „Ať žije šáh!“: protesty se obracejí proti samotným základům režimu

Největší obavu současnému vedení Íránu nepřináší jen rozsah protestů, ale především jejich obsah. Hesla v ulicích míří přímo na vrchol mocenské pyramidy – proti nejvyššímu vůdci Alímu Chameneímu a samotnému systému islámské republiky.

V řadě měst včetně Kazvinu severozápadně od Teheránu lidé skandují „Smrt diktátorovi“, což je vnímáno jako přímý útok na Chameneího. Zároveň se objevují výkřiky „Ať žije šáh!“ a „Pahlaví se vrátí“, které odkazují na dynastii svrženou islámskou revolucí v roce 1979 a na Rezá Pahlavího, syna posledního íránského panovníka žijícího v exilu.

Podle stanice BBC se tato monarchistická hesla ozývají i v posvátném šíitském městě Mašhad, kde se demonstrantům podařilo zatlačit policejní jednotky, a v dalších velkých městech včetně přístavu Bandar Abbás. V Abadánu se zase dav dožadoval porážky náboženských elit skandováním „kanóny, tanky, ohňostroje, mullové musejí prohrát“.

Symbolika těchto sloganů je pro režim mimořádně znepokojivá. Část demonstrantů už nevolá po dílčích reformách nebo ekonomických ústupcích, ale po zásadní změně politického systému a návratu k předrevolučnímu uspořádání. Jak upozorňuje britský týdeník New Statesman, islámská republika se tak ocitá v situaci, kdy síly, které ji kdysi vynesly k moci – masová nespokojenost a odpor proti autoritářskému režimu – nyní působí proti ní samotné.

V některých regionech se k protestům přidávají i opoziční struktury s vlastní agendou. Sedm kurdských organizací například vyzvalo k vyhlášení generální stávky na protest proti tvrdým zásahům bezpečnostních složek v provinciích Ílám, Lorestán a Kermánšáh. Paradoxně však v samotných kurdských provinciích zůstávají demonstrace zatím relativně slabší.

Zahraniční

Silné zemětřesení a hrozba cunami na severovýchodě Japonska

Severovýchod Japonska zasáhlo silné zemětřesení o síle 7,4 stupně, které vyvolalo varování před až třímetrovou vlnou cunami. Úřady nařídily evakuaci a otřesy rozhoupaly i mrakodrapy v Tokiu.

Chameneí obviňuje USA a Izrael a slibuje neústupnost

Na rostoucí tlak z ulic reagoval nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí televizním projevem, v němž vyzval Íránce k jednotě a obvinil Spojené státy z podněcování nepokojů. Amerického prezidenta Donalda Trumpa označil za „arogantního vůdce“ se „zraky upřenými na Írán“, který by se podle něj měl starat především o problémy vlastní země.

Chameneí prohlásil, že Trump má „ruce potřísněné krví více než tisíce Íránců“ – narážel tím na loňskou dvanáctidenní válku, kterou v červnu 2025 vyvolal bezprecedentní izraelský útok na íránské vojenské a jaderné objekty, do něhož se Spojené státy zapojily. Vůdce islámské republiky zdůraznil, že Írán se „ani o píď neodchýlí od svých zásad“ a „nebude se podřizovat cizím zemím“.

V projevu také ostře kritizoval samotné demonstranty. Obvinil je, že „ničí vlastní ulice, aby udělali radost prezidentovi jiné země“, čímž znovu mířil na Trumpa. Íránská státní média současně začala demonstrující označovat za „teroristické agenty“ USA a Izraele, kteří mají podle oficiálního narativu za cíl destabilizovat zemi a svrhnout islámskou republiku.

Tento rétorický rámec – kombinace výzev k národní jednotě, obvinění zahraničních nepřátel a odmítnutí jakýchkoli ústupků – naznačuje, že vedení země se zatím nechystá sáhnout k politickým reformám či dialogu s opozicí. Naopak se zdá, že režim sází na sílu bezpečnostních složek a na mobilizaci vlastních příznivců.

Reakce světa a rostoucí tlak na íránskou vládu

Události v Íránu pozorně sleduje mezinárodní společenství. Z evropských zemí se zatím nejvýrazněji ozvala Francie, která íránské úřady vyzvala k „maximální zdrženlivosti“ při zásazích proti demonstrantům. Podle diplomatických zdrojů citovaných agenturou AFP Paříž „s velkým znepokojením“ sleduje dění v Íránu a zdůrazňuje „legitimní aspirace íránského lidu na svobodu projevu a právo demonstrovat“.

Spojené státy a Izrael, které Teherán obviňuje z podněcování nepokojů, zatím reagují spíše zdrženlivě, alespoň na oficiální úrovni. Vzhledem k nedávnému vojenskému střetu a vysoce napjatým vztahům ale nelze očekávat, že by íránské vedení přestalo v protestech vidět i práci zahraničních tajných služeb – a tuto interpretaci využívá i pro mobilizaci vlastních podporovatelů.

Podle analytiků se íránská vláda ocitá pod největším vnitropolitickým tlakem za mnoho let. Na rozdíl od předchozích vln nepokojů nejsou současné protesty omezeny jen na jednu sociální skupinu nebo konkrétní region. Šíří se napříč společenskými vrstvami i geograficky – od univerzitních kampusů po tradiční bazary a od hlavního města po menší města v odlehlých provinciích.

Co současné nepokoje znamenají pro budoucnost Íránu

Současná vlna demonstrací ještě nutně neznamená bezprostřední pád režimu ajatolláhů, ale ukazuje na hlubokou strukturální krizi islámské republiky. Ekonomické potíže, demografický tlak mladé populace, ztráta legitimity náboženských elit a vyčerpání revolučního étosu z roku 1979 se spojily do výbušné směsi.

New Statesman upozorňuje, že islámská republika se v mnoha ohledech nachází v podobné situaci jako monarchie šáha Pahlavího v závěru 70. let: je centralizovaná, autoritářská a stále více odtržená od společnosti, kterou má reprezentovat. Symbolické výkřiky „Ať žije šáh!“ přitom neznamenají nutně doslovnou touhu po návratu monarchie, ale spíše hluboké zklamání z výsledků téměř padesátileté vlády duchovních.

Pro budoucnost Íránu bude zásadní, zda se režimu podaří protesty potlačit silou bez masakrů, které by mohly vyvolat ještě větší odpor, nebo zda se nespokojenost přelije do organizovanější opozice schopné nabídnout alternativní politickou vizi. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Chameneí a jeho okolí byli připraveni k dialogu či reformám. Naopak – jejich rétorika a kroky bezpečnostních složek ukazují na strategii „žádných ústupků“.

Nelze ale přehlížet, že i uvnitř mocenských struktur mohou existovat trhliny. Kritika brutálních zásahů v některých provládních médiích a spekulace o nervozitě v nejvyšších patrech režimu naznačují, že jednotný front už nemusí být tak pevný jako dříve. Zahraniční exilové skupiny, včetně stoupenců Rezá Pahlavího, se snaží situace využít, ale jejich skutečný vliv uvnitř země zůstává nejistý.

Jisté je jediné: Írán vstoupil do období, v němž se bude rozhodovat o podobě jeho politického systému na další roky. Ať už současná vlna nepokojů skončí dílčími ústupky, tvrdou represí nebo hlubší politickou změnou, návrat k předchozímu statu quo se zdá být čím dál méně pravděpodobný. Pro miliony Íránců, kteří v posledních dnech riskují život v ulicích, je to zároveň signál, že se otevřelo okno příležitosti, jak dát najevo svou nespokojenost s režimem, který podle nich vyčerpal svou legitimitu.