Dva dny bití a noc v mrazu: Příběh, který skončil mrtvou ženou na louce

Krajský soud v Liberci poslal na 11 let do vězení jednatřicetiletého Rolanda Kopeckého, který ve Višňové na Liberecku způsobil smrt pětadvacetileté ženy. Případ, k němuž došlo v dubnu 2025, se podle soudce vymyká běžným kauzám tím, že k úmrtí nedošlo po jednom útoku, ale v důsledku opakovaného, několikadenního násilí a následného ponechání oběti bez pomoci v chladném počasí. Rozsudek zatím není pravomocný, státní zástupkyně i obhajoba zvažují odvolání.

Průběh případu: dva dny násilí a smrt na louce

Podle pravomocným se dosud nestalého rozsudku se události odehrály ve Višňové na Frýdlantsku, konkrétně v části obce Předlánce, v první polovině dubna 2025. Roland Kopecký a jeho pětadvacetiletá známá, se kterou měl podle výpovědí svědků bouřlivý, „italský“ vztah, trávili zhruba dva dny venku – přespávali v autě nebo pod širým nebem, pohybovali se po obci a často na sebe křičeli.

Svědci popisovali, že poškozená byla v průběhu těchto dvou dnů opakovaně napadána. Kopecký ji podle obžaloby bil pěstmi a kopal do různých částí těla – do hlavy, obličeje, hrudníku, břicha i končetin. Násilí mělo velkou intenzitu. V okamžicích, kdy žena ležela na zemi a nebyla schopná vstát, ji měl obžalovaný po zemi vléct.

Situace vyvolala pozornost místních obyvatel i zasahujících složek. Do Višňové opakovaně přijížděla policejní hlídka, jednou na místo dorazila i záchranná služba. Žena však společně s Kopeckým ošetření odmítla, a zdravotníci tak odjeli bez zásahu. Násilí i slovní útoky mezi dvojicí podle výpovědí pokračovaly.

V noci ze 7. na 8. dubna 2025 vyvrcholil tragický sled událostí tím, že Kopecký nechal ženu ve velmi lehkém oblečení ležet na louce poblíž železničního přejezdu v Předláncích. Teploty se tehdy pohybovaly jen několik stupňů nad nulou, podle soudu zhruba mezi dvěma a šesti stupni Celsia. Obžalovaný místo opustil a odešel pryč.

Na louku se vrátil až v dopoledních hodinách, kolem půl jedenácté. Ženu nalezl bez známek života, v pokročilém stádiu posmrtné ztuhlosti. Když tělo později zajistili policisté a kriminalisté, všimli si mimo jiné, že oběť byla částečně obutá – chyběla jí jedna bota, což podle soudu dokresluje necitelnost pachatele i celkový stav, ve kterém byla ponechána napospas chladu.

Krimi

Mladí umírají po „legální bylině“. Co policie odhalila o kratomu?

Kratom je v Česku legální „bylina s nízkým rizikem“, policie ho však spojuje už se 17 úmrtími, včetně mladé studentky z Olomoucka. Co o látce odhalila a jak stát řeší její regulaci?

Rozsah zranění a příčina smrti

Soud vycházel z lékařských zpráv a znaleckých posudků, které popsaly rozsáhlé poranění těla poškozené. Žena utrpěla mnohočetná poranění hlavy, zlomeninu druhého žebra vpravo při hrudní kosti a pohmoždění horního laloku pravé plíce. Zranění odpovídala opakovaným úderům rukou a kopům nohou značné intenzity.

Bezprostřední příčinou úmrtí byl podle znalců úrazový otok mozku. Ten vznikl při krvácení pod tvrdou plenou mozkovou a v důsledku rozsáhlého, jak difúzního, tak ložiskového pohmoždění mozkové tkáně. Tato poranění byla podle soudu důsledkem opakovaného bití, nikoli jediného úderu.

Soudce Richard Skýba zdůraznil, že právě opakovaný charakter útoků a delší časový úsek, během něhož byla žena vystavena násilí, činí tento případ neobvyklým. V řadě jiných kauz dochází k fatálnímu poranění hlavy při jednom incidentu – zde však šlo o dlouhodobější týrání, které vyústilo v úmrtí.

K tragickému výsledku podle soudu přispělo i chladné počasí a celkově špatný fyzický stav poškozené. Žena podle zjištění soudu zneužívala návykové látky, zejména pervitin, a její organismus byl oslabený. To vše v kombinaci s mnohačetnými zraněními a pobytem v chladu bez dostatečného oblečení vedlo ke smrti.

Rozsudek: 11 let vězení za ublížení na zdraví s následkem smrti

Krajský soud v Liberci kvalifikoval jednání Rolanda Kopeckého jako zvlášť závažný zločin ublížení na zdraví s následkem smrti. Za tento trestný čin stanoví zákon trestní sazbu v rozmezí od osmi do 16 let odnětí svobody. Obžalovaný byl po dobu řízení ve vazbě.

Státní zástupkyně Petra Pazderková původně zvažovala trest na horní hranici sazby, až 16 let. Vzhledem k tomu, že Kopecký už v přípravném řízení začal spolupracovat, přiznal se a uznal svou vinu, navrhla nakonec třináctiletý trest. Po jeho doznání vinu přímo před soudem stáhla návrh na dvanáct let, neboť doznání hodnotila jako polehčující okolnost.

Soud nakonec uložil trest ve výši 11 let odnětí svobody, tedy o jeden rok nižší, než požadovala obžaloba. Kopecký byl odsouzen k výkonu trestu ve věznici s ostrahou. Při vyhlašování rozsudku zopakoval, že svého jednání lituje. „Lituju skutku, co jsem udělal. Nejde to vrátit a strašně mě to mrzí,“ uvedl před soudem.

Státní zástupkyně však s výší uloženého trestu není plně spokojena. Po vyhlášení rozsudku uvedla, že si ponechává lhůtu na rozmyšlenou, zda podá odvolání, a už nyní považuje snížení oproti jejímu návrhu za výrazné. Lhůtu pro případné odvolání si ponechala i obhajoba, která žádala mírnější postih.

Krimi

Požár v pardubickém areálu LPP: úmyslný útok, stamilionové škody a otázky bezpečnosti

Úmyslně založený požár v pardubickém areálu LPP zničil nově zrekonstruovanou halu i sousední budovu Archer LPP. Škody za stovky milionů a podezření na teroristický útok otevírají vážné otázky bezpečnosti zbrojních podniků.

Polehčující a přitěžující okolnosti: lítost versus minulost a brutalita

Při rozhodování o výši trestu soud zvažoval jak okolnosti svědčící ve prospěch obžalovaného, tak ty, které mu přitěžují. Mezi polehčující faktory patřilo především jeho doznání a spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Kopecký vinu nepopíral a opakovaně vyjádřil lítost nad následkem svého jednání.

Na druhé straně však stojí řada přitěžujících okolností. Útoky byly opakované, trvaly delší dobu a byly zaměřené na citlivé části těla, zejména na hlavu. Oběť byla postupně oslabována a v závěru ponechána bez pomoci v nepříznivých povětrnostních podmínkách, a to v situaci, kdy si musel být obžalovaný vědom jejího špatného zdravotního stavu i lehkého oblečení.

Významnou roli sehrála i trestní minulost obžalovaného. Kopecký byl v minulosti už šestkrát odsouzen, a to za různé delikty – od ublížení na zdraví a výtržnictví přes křivé obvinění až po majetkovou trestnou činnost. Navíc se dopustil dvanácti přestupků. Soudce při odůvodnění rozsudku zmínil také způsob života obžalovaného, který už od dětství užíval návykové látky – od cigaret přes marihuanu a pervitin až po alkohol.

Podle soudu tak nešlo o ojedinělý exces u jinak bezúhonného člověka, ale o vyústění dlouhodobě problematického chování, v němž hrálo roli násilí, závislosti a nerespektování zákona.

„Italský vztah“ pod drobnohledem: domácí násilí na veřejnosti

Státní zástupkyně Petra Pazderková označila vztah Kopeckého a zemřelé ženy za „italský“ – tedy extrémně bouřlivý, plný hádek, křiku a fyzických konfliktů. Svědci vypovídali, že agresivita ze strany obžalovaného nebyla výjimkou, ale spíše pravidlem, a že k napadání poškozené docházelo opakovaně už během dvou dnů před tragickým koncem.

Případ tak otevírá i širší otázku, jak společnost reaguje na viditelné projevy násilí v partnerských vztazích. Ve Višňové si konfliktu všimli sousedé, zasahovala policie i záchranná služba. Přesto se tragédii zabránit nepodařilo – mimo jiné proto, že sama poškozená ošetření odmítla a v toxickém vztahu nadále zůstávala.

Fakt, že šlo o osoby z malé obce, které místní dobře znali, podle některých výpovědí přispěl k určité míře rezignace okolí. Výstupy páru byly vnímány jako „běžné hádky“, na které si okolí postupně zvyklo. Až závěrečný, fatální následek ukázal, jak nebezpečné může být podceňování opakovaného násilí a bagatelizace signálů domácího či partnerského týrání.

Co si z případu odnést: násilí v partnerských vztazích a role okolí

Tragédie ve Višňové je dalším z řady případů, které upozorňují na rizika opakovaného násilí v partnerských vztazích. V tomto konkrétním případě se na výsledku podílela kombinace faktorů: dlouhodobé fyzické útoky, užívání návykových látek, chladné počasí, odmítnutí lékařské pomoci i nedostatečná schopnost oběti vymanit se z toxického vztahu.

Z hlediska trestního práva soud jasně konstatoval, že Kopecký nese odpovědnost za následky svého jednání, i když šlo formálně o trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti, nikoli o úmyslnou vraždu. Výše trestu – 11 let odnětí svobody – odráží jak závažnost následku, tak skutečnost, že obžalovaný vinu přiznal a spolupracoval.

Případ ale současně klade otázky směrem k systému pomoci obětem domácího násilí a k reakci okolí. Policie i záchranná služba na místo vyjížděly, avšak bez aktivní spolupráce oběti měly omezené možnosti zásahu. Zkušenosti z podobných kauz přitom ukazují, že oběti násilí často pomoc odmítají ze strachu, závislosti na partnerovi nebo kvůli dlouhodobému psychickému nátlaku.

Příběh z Višňové tak může sloužit jako varování i apel: opakované fyzické útoky a křik v partnerském vztahu nejsou „italský temperament“, ale potenciální předzvěst tragédie. Včasná reakce – ať už ze strany samotné oběti, jejího okolí nebo institucí – může v budoucnu rozhodnout o tom, zda podobné případy skončí u soudu, nebo už v márnici.