Český občan či agent Pekingu? Policie poprvé použila zákon proti práci pro cizí moc

V České republice padlo vůbec první obvinění podle nového paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc. Policie ve spolupráci s Bezpečnostní informační službou (BIS) zadržela osobu podezřelou z práce pro čínskou zpravodajskou službu. Případ, na který dohlíží Vrchní státní zastupitelství v Praze, se okamžitě zařadil mezi nejvýraznější bezpečnostní kauzy posledních let a otevírá debatu o hranicích trestního práva v éře hybridních hrozeb.

První obvinění podle nového paragrafu: co se stalo

Podle informací policie a kontrarozvědky byla osoba podezřelá z činnosti pro čínskou tajnou službu zadržena v sobotu 17. ledna v ranních hodinách. Zásah provedli kriminalisté z Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě (NCTEKK).

Bezpečnostní informační služba následně na síti X uvedla, že dotyčný byl obviněn z trestného činu neoprávněná činnost pro cizí moc. Policie i BIS ve veřejných vyjádřeních používají označení „osoba“ a neupřesňují, zda jde o muže, či ženu, ani jaká je její státní příslušnost. Podle informací Deníku N, na které se jeden z článků odvolává, by však mělo jít o čínského občana, který je nyní ve vazbě. Oficiální orgány tuto informaci zatím nepotvrdily.

Mluvčí policejního prezidia Jakub Vinčálek zdůraznil, že jde o první případ v historii, kdy je někdo v České republice stíhán právě podle tohoto konkrétního paragrafu trestního zákoníku. Vyšetřování dozoruje Vrchní státní zastupitelství v Praze, které má být hlavním zdrojem dalších oficiálních informací k případu.

Krimi

Mladí umírají po „legální bylině“. Co policie odhalila o kratomu?

Kratom je v Česku legální „bylina s nízkým rizikem“, policie ho však spojuje už se 17 úmrtími, včetně mladé studentky z Olomoucka. Co o látce odhalila a jak stát řeší její regulaci?

Jaký paragraf policie použila a co přesně postihuje

Obvinění se opírá o paragraf 318a trestního zákoníku, který byl do českého práva začleněn v rámci legislativních úprav spojených s tzv. Lex Ukrajina a začal platit v únoru 2026. Tento paragraf spadá do části trestního zákoníku věnované trestným činům proti republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci, a stojí po boku skutkových podstat, jako je vyzvědačství nebo ohrožení utajované informace.

Podle zákona je trestně postihnutelné, pokud někdo:

• vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc v úmyslu ohrozit či poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost ČR, případně bezpečnost mezinárodní organizace, jejíž zájmy Česko chrání;
• naruší svrchovanost České republiky tím, že na jejím území pro cizí moc sleduje jinou osobu zpravodajskými prostředky;
• jako občan ČR či osoba s trvalým pobytem vykonává obdobnou činnost pro cizí moc mimo území republiky se stejným škodlivým úmyslem.

V základní trestní sazbě hrozí za tento čin jeden až pět let vězení. Pokud je čin spáchán ve značném rozsahu, se značnou škodou nebo s jiným zvlášť závažným následkem, může se sazba pohybovat v rozmezí dvou až osmi let. Při způsobení škody či prospěchu velkého rozsahu se může trest vyšplhat na pět až dvanáct let, a v případě, že je čin spáchán za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, zákon počítá s trestem osm až patnáct let odnětí svobody. Příprava tohoto trestného činu je rovněž postihována.

Zásadním prvkem paragrafu je, že míří i na sběr citlivých, byť formálně neutajovaných informací, pokud jsou shromažďovány pro cizí moc s cílem poškodit bezpečnostní nebo ústavní zájmy České republiky. To jej odlišuje od klasického vyzvědačství, které se primárně týká nakládání s utajovanými informacemi.

Proč vznikl nový trestný čin a koho měl původně mířit

Paragraf 318a byl přijat jako reakce na měnící se bezpečnostní prostředí v Evropě po ruské agresi proti Ukrajině a po sérii hybridních operací, které zasahovaly do politického a společenského dění v různých státech. Legislativní změny, souhrnně označované jako Lex Ukrajina, měly původně řešit především situaci uprchlíků a související právní otázky, ale zároveň otevřely prostor pro zpřesnění postihu aktivit ve prospěch cizích mocností.

Tehdejší ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) opakovaně argumentoval, že nový trestný čin je nutný zejména kvůli omezení hybridních útoků, dezinformačních kampaní a vynášení citlivých dat. Ve veřejných vyjádřeních zmiňoval především aktivity ve prospěch Ruska, ale ustanovení je koncipováno obecně a vztahuje se na jakoukoli cizí moc, včetně Číny.

Podle bezpečnostních expertů měl paragraf zaplnit dosavadní „šedou zónu“, kdy určité formy spolupráce s cizími zpravodajskými službami – například systematické shromažďování informací z otevřených zdrojů, jejich analýza a předávání, pokud směřují k ohrožení bezpečnostních zájmů státu – nebyly vždy jednoznačně postižitelné.

Krimi

Požár v pardubickém areálu LPP: úmyslný útok, stamilionové škody a otázky bezpečnosti

Úmyslně založený požár v pardubickém areálu LPP zničil nově zrekonstruovanou halu i sousední budovu Archer LPP. Škody za stovky milionů a podezření na teroristický útok otevírají vážné otázky bezpečnosti zbrojních podniků.

Kritika: vágní formulace a obavy ze zneužití

Nové ustanovení však od počátku provází kritika. Odpůrci paragrafu upozorňují, že formulace je příliš obecná a vágní, což podle nich otevírá prostor pro potenciální zneužití. V debatách se objevují otázky, zda by se pod jeho znění nemohly dostat i některé formy veřejné činnosti, například výrazně prozahraničně orientovaná politická nebo občanská aktivita, pokud by byla vykládána extenzivně.

Podle dřívějších vyjádření zástupců hnutí ANO, konkrétně místopředsedy Radka Vondráčka, současná vládní koalice plánovala tento trestný čin zrušit, pokud by se ANO dostalo do exekutivy. Kritici z řad opozice i části odborné veřejnosti varovali, že paragraf může působit i jako „odstrašující nástroj“ vůči některým formám politického projevu či novinářské práce, pokud by byl nesprávně aplikován.

Zastánci naopak zdůrazňují, že rozhodující je doložitelný úmysl ohrozit či poškodit ústavní zřízení, bezpečnost nebo svrchovanost státu. Podle nich je klíčovou pojistkou právě tento úmysl a také fakt, že k použití paragrafu je nutný důkladný sběr důkazů a dozor státního zastupitelství.

Čínské a ruské aktivity pod drobnohledem českých služeb

České tajné služby dlouhodobě upozorňují na aktivity čínských i ruských zpravodajských struktur na území republiky. Ve výročních zprávách BIS se opakovaně objevují varování před vlivovými operacemi, ekonomickou špionáží, kybernetickými útoky a snahou o získávání vlivových pozic v akademickém, technologickém i politickém prostředí.

V roce 2026 česká vláda oficiálně označila Čínu za odpovědnou za kybernetickou kampaň proti jedné z neutajovaných komunikačních sítí Ministerstva zahraničních věcí. Přestože nešlo o systém s utajovanými informacemi, incident byl vnímán jako významný signál o rozsahu a povaze čínských kybernetických aktivit v Evropě.

Čínské působení v Česku podle bezpečnostních složek zahrnuje škálu nástrojů – od snah o navazování kontaktů v byznysu a akademické sféře až po cílené operace zpravodajských služeb. Právě na tuto oblast má nyní dopadat nový paragraf, který má umožnit stíhání i v případech, kdy se nejedná o klasické vyzvědačství v podobě vynášení přísně tajných dokumentů, ale o sofistikovanější, často dlouhodobé aktivity.

Co případ ukazuje o české bezpečnostní politice

První obvinění podle paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc je významné ve dvou rovinách. Zaprvé ukazuje, že nová legislativa není pouze „na papíře“, ale je reálně využívána v konkrétním vyšetřování. Zadruhé se případ stává testem, jak budou orgány činné v trestním řízení schopny paragraf aplikovat tak, aby obstál před soudním přezkumem i kritickým pohledem odborné veřejnosti.

Fakt, že jde o podezření z napojení na čínskou zpravodajskou službu, zároveň podtrhuje, jak vážně české instituce berou varování domácích i zahraničních partnerů před rostoucím vlivem Číny ve střední Evropě. Zatímco dříve stála v centru pozornosti především ruská aktivita, aktuální kauza ukazuje, že se bezpečnostní optika rozšiřuje i na další mocnosti.

Vývoj případu bude pravděpodobně sledován nejen v Česku, ale i v zahraničí. Západní státy v posledních letech přijímají obdobné právní nástroje, které umožňují postihovat spolupráci s cizími mocnostmi v oblasti zpravodajství, vlivových operací a kybernetických útoků. Česká zkušenost tak může být dalším příkladem toho, jak se evropské demokracie snaží přizpůsobit novému typu hrozeb.

Možné dopady na debatu o bezpečnosti a svobodě

Případ zároveň otevírá znovu otázky o balancování mezi ochranou národní bezpečnosti a zachováním občanských svobod. Zatímco bezpečnostní složky zdůrazňují nutnost pružně reagovat na hybridní hrozby, právníci a část politické scény upozorňují na riziko příliš širokého výkladu nových trestných činů.

Rozhodující bude, jak podrobně a přesvědčivě budou orgány činné v trestním řízení schopny doložit:

• konkrétní formu spolupráce s cizí mocí,
• povahu předávaných informací či prováděné činnosti,
• jasný úmysl ohrozit či poškodit klíčové zájmy České republiky.

Pokud soudy potvrdí, že paragraf lze aplikovat úzce a cíleně, může to posílit důvěru v jeho legitimitu. Naopak případné zpochybnění nebo příliš široká interpretace by mohly vést k obnovení politického tlaku na jeho úpravu či úplné zrušení.

Co z kauzy plyne pro budoucnost české bezpečnosti

První obvinění z práce pro čínskou zpravodajskou službu podle paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc je výrazným signálem několika trendů: rostoucí pozornosti vůči čínským aktivitám, snahy právně postihovat i méně „tradiční“ formy spolupráce s cizími mocnostmi a zároveň sílící debaty o hranicích trestního práva v demokratickém státě.

Další vývoj kauzy – od vyšetřování přes případné soudní řízení až po konečný verdikt – ukáže, zda se nový paragraf stane pevnou součástí arzenálu české bezpečnostní politiky, nebo zda bude naopak pod tlakem politických a odborných diskusí přehodnocen. Jisté je zatím jedno: české prostředí vstoupilo do fáze, kdy se spolupráce s cizími zpravodajskými službami nebude posuzovat jen optikou klasické špionáže, ale i v širším kontextu hybridních hrozeb, vlivových operací a kybernetických útoků.

Pro občany, instituce i firmy to znamená, že otázky bezpečnosti, nakládání s informacemi a vztahů k zahraničním partnerům budou stále častěji pod drobnohledem – a že hranice mezi „běžnou“ mezinárodní spoluprací a potenciálně trestnou činností se bude muset vyjasňovat nejen v zákonech, ale i v konkrétních soudních případech, jako je ten aktuální.